Beruska81 píše:
Katynko já jsem pro bypass byla rozhodnutá už když jsem k němu šla a tak jsem mu to i řekla a on říkal, že vzhledem k tomu, že jsem od malička tlustá, mám za sebou lázně, akupunktury, stovky diet tak mi to doporučil taky. Já už byla minulý týden v nemocnici na operaci, ale vzhledem k hodnotám mé cukrovky si mě tam nechali týden, snižovali cukr. Jinak bych už byla po operaci. Bypass v Porubě dělá jen docent Dostalík, ale ten teď někam odjíždí a bude až v srpnu, takže mám další termín 23. 8. Od 22. 8. tam budu ležet, tak pokud chceš, klidně se za mnou můžeš stavit, budu jen ráda.
Co na to můj muž? Mám skvělého chlapa, poznal mě, když jsem měla asi tak jako teď, předtím měl samé modelky, ale prý jsem ho očarovala, no a jsme spolu už 12 let. On obézní není, nechtěla bych tlustého chlapa. Má sice kolem 100kg, ale hodně kdysi cvičil, tak je spíš takový vypracovaný. Teď zrovna trochu hubne, prý aby vedle mě nevypadal pak blbě. Pro něj jsem ta nekrásnější holka na světe, i když ráno vstanu anebo po hodinovém upravování před zrcadlem. Nikdy mě nějak neurážel, já si ze své tloušťky dělám srandu, snažím se nad tím povznést, i když je to někdy obtížné. Zrovna včera jsme byli v Olomouci v aquaparku a třeba moje švagrová, která je normální ženská tak se styděla a mě obdivovala, že se nestydím, ale to tak nemůžu brát, protože bych v tom případě nemohla vylézt nikde.
Moc ráda bych tě poznala, tak pokud budeš chtít tak se za mnou opravdu stav. Pokud tě zajímá ještě něco, klidně se ptej.

Ahoj Beruško, tak to Tě obdivuju, že umíš s tou svojí tloušťkou takto aktivně žít, třeba to bude tím, jak sama píšeš, že jsi odmala byla trochu mohutnější postavy. To právě není můj případ, já bývala jak lunt, chlapi se za mnou otáčeli, měla jsem ideální postavu a má obezita je skutečně vlekoucí se problém posledních osmi let. přispěla k tomu i hypotyreoza a hormonalní výkyvy, určitě i stres, sedavé zaměstnání a zejména špatná životospráva. Svůj nový vzhled nedokážu přijmout, proto jsem i více a více uzavřená do sebe. Do plavek bych nešla ani za nic, bojím se, že na ulici potkám své bývalé známé a ti budou jen zírat, k čemu jsem se dopracovala. Píšeš, že se upravuješ třeba před zrcadlem a tak, já na vše rezignovala... kdysi neexistovalo vyjít ven bez make upu, trávila jsem zkrášlováním celé hodiny, ale nebyla jsem nikdy marnivá, teď se zrcadlu skoro vyhýbám...
Děkuji Ti zároveň za Tvou nabídku setkání se v nemocnici. Pokud překonám svůj ostych a sociálně fobické ladění, pak bych určitě přišla. Opravdu smekám před Tvým optimismem. Mi se ho jaksi nedostává. Tvůj chlap musí být vyjímečný pohodový člověk. Máš štěstí.

Můj partner taky není obezní, ale kdysi nabral kila na základě užívání nějakých léků, takže ví, jaké to je, když se člověk změní. Mě obezita naučila jisté pokoře. Bývala jsem více vysazená na vzhled, byla jsem zvyklá na to, že se za mnou semtam nějaký mužský otočí, brala jsem svou ideální postavu jako samozřejmost. Sama píšeš, že bys tlustého chlapa vedle sebe nechtěla, to je zvláštní... já taky ne..., ale nikoho už nesoudím podle vzhledu... a lásce člověk stejně neporučí
