Elamichonejlépe ti to zde napsala
AlenkaM:
"Chlapi si k nám dovolí jen to, co jim sami dovolíme."Já mám stejnou zkušenost jako ty ... dokud byly děti malý já nikde "necourala" doma bylo vše v naprostém pořádku, manža spokojenej a pohoda ... první signál, který mě měl varovat byl ten, když jsem po mateřské nastoupila do práce ... začala jsem směnovat a on to hůř snášel ... byl zvyklý, že 7 let jsem byla každý den doma kdykoliv se vrátil z práce a večer v posteli, když se šlo spát .... najednou ta postel byla prázdná a on se s tím hůř vyrovnával, ale vyrovnal ...
Potom děti odrostly a už tolik mámu a tátu nepotřebovaly ... měli a mají své zájmy a já byla pozvaná na babskej sedánek a tím to začalo ... pánu tvorstva se to nelíbilo ... a to mne tam vezl a dokonce pro mne i jel takže tu "společnost" viděl ... stejně to bylo marný ... a já stála před rozhodnutím ... buďto totálně překopat zajetý stereotyp a sedět s manžem večer u televize jak tomu bývalo a nebo obrat o 100% a jít téměř přes mrtvoly ...
Zvolila jsem za
B ... nelituju toho i když se náš vztah hodně změnil ... on není společenský tvor a já jsem pravý opak ... nikdy jsem ho v ničem neomezovala a rozhodla jsem se, že se nenechám já omezovat od něj ... nedělala jsem nic špatnýho, ale to jaká důvěra nebo spíš nedůvěra mezi náma nastala už mě nezajímala ...
Jsem člověk, lidská bytost a NIKDO mi nebude řídit můj život a přivazovat mě ke gauči jen proto, že ten druhý je
NETOLERANTNÍ ...
Podotýkám, že moje babský sedánky bývaly a jsou tak cca jednou za měsíc či dva ... do toho jsem si ještě musela vybojovat
srazy s váma ale ani jednou jsem
nelitovala byť to změnilo vzath mezi mnou a manžou ...
Ale jak píšou holky ... jsi mladá a časem na to přijdeš sama pokud se nepodvolíš tomu aby z tebe byla do smrti domácí putička
