Holky, vím, že máte pravdu, moje ségra má taky dvě děti jako já, od malička byla vždycky chudá. Já měla v 10 letech 90 Kg a ona měla 40

A teˇmá rok a půl po druhém porodu a má cca 65 kg..

Taky řeší že nemůže dopnout sukni.. mě to úplně vhání slzy do očí! Vždyť já si kurňa ani sukni na sebe nekoupím!!! Musím si ji nechat ušít na míru!!! Jinak mi nikde nesedí..
Disciplínu nemám.. Opět jsem tento víkend zkoušela se ovládnout.. byla tu ségra s celou rodinkou, takže prostě to jsou napečené koláče, řízky, tuny jídla.. Já prostě držím koláč v ruce.. začnu brečet a sním ho.. no je to normální??? Připadám si jak totální blbec.. a toto mám teda zažívat do konce života? Vím proč chci zhubnout, ty cíle mám před očima. když jsem najezená, tak se mi dobře povídá. Jakmile ale přijde hlad, je to s prominutím v prdeli...
A tak se ptám... Neprožeru si takto i případný bypass? Opravdu mě to nepustí? Dívali jsme se s manželem na pár epizod Fat Doctor, byla tam ženská, byla závislá na jídle od číňanů (nechala si ho vozit domů) Váha cca 200 kg. Po bypassu zhubla, ale stejně tam říkala že se toho nemůže vzdát a že si to pořád objednává a pořád se to snaží dojít a je jí zle a zvrací a stejně to dojí. Takový extrém nejsem... Ale mám z toho takovej strach...
Kopretina1709 mě by jenom zajímalo, když je to tak strašně štve, že chodíme na operace abychom začali "žít", tak proč musí lést na takové diskuze a bodat kolem sebe...

_________________
26 let, doma mám malou tříletou dračici, jednu šestiletou školačku a skvělýho chlapa

Bandáž 02/2007 (145 kg)
RYGB-23.4.2012 zrušeno operatérem...
Bojuju sama, bez reoperace.
