Dobré odpoledne ženy!Chtěla bych znát váš názor na situaci, která se mi včera stala, pořád mě leží v hlavě a vlastně nevím, jaké mám k tomu zaujmout stanovisko.Na podzim jsem potkala bývalou milenku mého otce, která se v jeho a mém životě vyskytovala v mých cca 10 - 17 letech, to znamená ve věku mého nejbouřlivějšího vývoje. Její životní postoje a názory mě hodně ovlivnily, což mi dochází až teď, ve zralém věku. Nicméně otec se pak zamiloval jinde, oženil se, zplodil (konečně) syna, jejich rozchod nebyl nic pěknýho

Já jsem se sice s ní ještě občas vidívala, náš vztah jaksi dozníval, ale posledních 25 let jsem ji neviděla.
Když jsem ji tedy na podzim potkala, byla jsem dojata, potěšena a slíbila jsem jí, že se stavím na kafe, abychom si popovídaly, co se za ta léta stalo a také a hlavně jsem jí chtěla přinést kytku a poděkovat za vše, čím mě v mé pubertě ovlivnila.
Což se stalo včera. Bylo to moc prima, poklábosily jsme naprosto bezprostředně, jako bychom se viděly naposled před měsícem

ale na závěr jsem si vyslechla výčitku, že jsem si na ni za celá ta léta nevzpomněla, že jsem ji nikdy nevyhledala a nenavštěvovala ji. Původně jsem si myslela, že bych se za ní občas stavila, je to přece jen již 70letá paní, ale z toho konce návštěvy jsem rozpačitá. Mám mít výčitky svědomí? Má vůbec právo mi to vyčítat? Nebo to je jenom lítost, že můj otec nakonec zakotvil jinde, kterou si musí vybít na mě, protože on je už 15 let po smrti?
Budu vděčná za vaše názory!