Křížalko, jsem ráda, že jsi v pořádku doma a tím praním prádla jsi mě pobavila
Co se týče zimy, tak mě v zimě bývá taková kosna, že můj kdyby mohl, tak odloží i vlastní kůži a já spím pod dvěma dekama a ještě mu kradu teplo - ohřívám si ledové nohy o jeho úúúžasně teplá záda
Dnes se mi zdál pěknej sen a normálně se mi i ulevilo a bylo mi fajn

Byla jsem s pár lidmi v restauraci a byl tam i neznámý kravaťák a poslouchal, co si vykládáme. Když jsme došli ve vyprávění i k tomu, jak mě ředitel vyšplouchl (asi už to všichni znáte, jsem si tu vylila srdíčko

), tak mi ten kravaťák dal telefonní číslo, že tam mám zavolat. Že mě sháněl a chtěli by mě zpět, ale rozhodnutí je na mě.
A s ředitelem zahájí disciplinární řízení...
Holky, že jsem o tu práci přišla mě tak neskutečně mrzí!
Pořád si říkám, najdu si jinou, získala jsem bezvadnou praxi, ale ať ta práce byla jakkoliv stresující a někdy jsem ji "nenáviděla" a seděla jsem prdelí na tolika židlích, že na to ani moje mega prdel nestačila (

), tak mě naplňovala a neskutečně mě bavila.
Vždyť jsem k ní taky směřovala celkem 5let, než jsem se k ní dostala z té nejnižší pozice - pokladní.
O to víc mě to mrzí.
Vím, že pro sebe si můžu říct, dělala jsem, co jsem mohla a kolikrát jsem i svoje hranice snad překročila a kterýkoliv ředitel byl spokojen a doporučoval můj další rozvoj a pak přijde nový ředitel alias pasáček koz (to mu dal přezdívku můj

) a mohla jsem dělat cokoliv a bylo to málo. A druhý udělal půlku a měl splněno.
Asi se musím naučit lézt lidem do prdele
Nic, jen prostě mi to chybí a ta představa, že už se tam nikdy nevrátím ...
