Glumi..... víš co mi ještě vrtá hlavou?? že zrovna já třeba nezhubnu že se to u mne mine účinkem.... a víš co hlodá mému chlapovi v hlavě?? prý mi nebude kupovat co tři měsíce hadry takže ze začátku budu nakupovat v sekáči říkal asi bych chtěla mít jeho starosti

leni, já mám tedy většinu tuku uloženou na břiše, takže v obličeji jsem se zase tolik nezměnila, ale vidět to samozřejmě je, dřív jsem měla obličej kulatý, teď se mi vrátil můj původně oválný až úzký tvar, první dva týdny, když jsem byla asi hodně odvodněná, tak jsem měla dojem, že mi visí i horní víčka a radši jsem se ani nemalovala, abych na to neupozorňovala, ale teď se víčka už vrátila, kam patří minulý týden jsem potkala známou, kterou jsem neviděla několik měsíců, a ta mi gratulovala k tomu, že jsem omládla, tak to mě samozřejmě potěšilo nějak si neumím představit situaci, že bych měla pocit, že se na mě dívá ze zrcadla někdo cizí, možná to souvisí s tím, jestli dokážeš sama sebe vnímat pozitivně a mít se ráda, jako mladá holka jsem na sobě stále viděla chyby, to tak má asi spousta holek, první lekci mi dala spolubydlící na koleji, která mi řekla, že ona se sama sobě líbí i s tím vellkým zadkem a do zrcadla se zásadně nekouká moc zblízka a tak si připadá krásná. mě to tedy pár let trvalo, získat takový nadhled, ale s postupujícím věkem spoustu problémů vůbec neřeším a kolem čtyřicítky, při váze 97 kg, jsem se nechala vyhecovat kolegyní z práce a ve třech jsem šly předvádět módu pro plnoštíhlé na přehlídku do Luhačovic, další rok si mě vyžádala majitelka jiné agentury a předváděla jsem znova. Byla to docela sranda, navlíkly mě třeba do žlutého kostýmu, který bych si v životě sama nevybrala, a ono to vypadalo docela dobře. taky jsem tam pochopila, že nemá smysl schovávat tloušťku do tmavých hadrů, ale barvy tě můžou rozsvítit a okolí tě přijímá pozitivně. to jsem se tedy rozkecala, promiň, jestli poněkud mimo tvůj dotaz

díky hhano,včera jsem vyrazila do práce v nové džínové sukni ke kolenům (ze sekáče, ale fakt nová) a rajčatově červeném svetříku, jen kousek pod pas - oboje vel. 46, v něčem takovém bych si před čtvrt rokem netroufla vylézt mezi lidi ani omylem , čím dál víc lidí se mě ptá, jak to dělám, že tak hubnu, v zásadě se od operace vezu na takové vlně spokojenosti, nadšení z toho, jak hubnu, jak měním oblečení, dcera mě začíná sledovat, jestli ji už nedoháním s váhou, myslím, že ten strach před operací a omezení žaludku, se kterým se musíme po operaci vyrovnat, stojí za to, taky jsem mnohem pohyblivější, neď jsem si uvědomila, že současnou váhu jsem měla před tím naposledy někdy po prvním těhotenství (před tím jsem tedy vážila ještě míň) a pak už tobylo jen horší a horší. Tak teď doufám, že budu ještě nějakou dobu hubnout a dotáhnu to třeba na váhu, jakou jsem měla kolem dvaceti let to by byla bomba