Zdravím všechny tady.
Tak jsem se konečně prokousala pár stránkama, které jsem neměla čas přečíst, pacienti jsou hodní, spinkají jako miminka, tak mám chvilku čas.
Všem před operací přeji čekání bez nervů, ať vše dobře dopadne a nemáte žádné problémy. Všem po opkách, ať se dobře daří a vše se krásně hojí a hubnoucím ubírající kilečka. Moje tělo plné diet tak rychle nehubne, ale mě se líbí, jak je to i teď. Před dvěma měsící mi maminka nadávala, jak vypadám, nyní mi fandí, nutí mě do jídla, vybírá jogurtíky a chválí, jak se měním. To je krásná změna. Teď zase chvilku stojím na váze, ale v Mostišti mi doktor Šimoník říkal, že se hlavně nemám nervovat, a tak se nenervuju, teda myslím s hubnutím. Jinak doma s těma chlapama se nervuju pořád. Kluci samej průšvih, ale co se dá dělat.
Chtěla bych se vyjádřit jako sestra k sestrám. Já si vlastně do práce chodím odpočinout od nervů doma, takže se všechno snažím nechat za dveřma a užívat si svoji práci. Ale hnusné sestry se dostanou jenom do kolektivu, který je tam nechá a nevyštípe je. Nechci se chválit, ale náš kolektiv je tady perfektní, pár takových kraviček sem taky nastoupilo, ale dlouho s náma nevydržely. Dali jsme jim tady jasně najevo, že takhle to tady nepůjde. Některé holky se přizpůsobily, jiné časem odešly. A také ohlasy pacientů jsou jenom kladné. A to nás drží nad vodou a makáme dál, jak nejlíp to jde. Takže když si vytvořili takové podmínky, že tam ty holky vydržely, tak si ten zbytek za to může sám. Já prošla již víc kolektivů, jak v Brně, tak i tady na vesnici a poznala jsem rozdíly. Velké nemocnice jsou jenom manufaktury na lidi, tím nechci ani omylem říct, že tam byly špatné sestry, jen hrooozně zaneprázdněné. Tady v lese, a to myslím doslova v lese jsem poznala, že jde pracovat i tak, aby byli všichni spokojení. Je pravda, že se najde jedinec, který není spokojený ani tady, ale to jsou lidé, kteří nejsou spokojeni nikde.
Tato práce ja fakt náročná a ten, kdo tomu nedá srdíčko nemá v této profesi co dělat.
Jooooo a moooc se na vás do Brna těším, doufám, že nezapadneme úplně, dneska je to doopravdy katastrofa, málem jsem se nedostala do práce. paaaaaaaa
_________________
42 let, druhý manžel, trpělivý a podporující, 3 dospělé "děti", kluci jak buci
10.1.2013 OPERACE. TUBU Mostiště, Mudr. Šimoník
bbCode:
Přihlásit se
Registrovat
BandingKlub.cz
FAQ
Hledat
, co mě vypucovala dneska. Ostatní sestry jsou usměvavé, mladé, všechno vám odkývají, ALE NEPŘIJDOU, A TÍM PÁDEM NEUDĚLAJÍ ALE ÚSMĚVĚM, ALE TOTÁLNĚ VÁS ZAZDÍ. PRVNÍ DEN JSEM CHTĚLA ODPOLEDNE OD RÁNA INJEKCI DO BOLESTI, NIC AŽ VEČERNÍ SMĚNA SE MĚ PTALA, CO CHCI. Ještě že mě to teda zas tak nebolelo a tehdy jsem to ještě prospala, dva dny už nespím vůbec nevím proč.
.
to jsou nápady totok 
