Ines38: Porce pro jorkšíra, to mě rozsekalo.
Pěkně jsi to popsala, přesně na tohle se teď připravuju, že mi to jídlo bude emočně chybět. Ale jsem rozhodnutá a pevně věřím tomu, že si za to najdu nějakou adekvátní náhradu, třeba právě ty výlety. Měla jsem to vždycky při svých hubnoucích pokusech, hlava si nacházela náhradní činnosti - úklid, vycházky, setkávání s přáteli, prostě nějakou aktivitu. A šlo to a bylo to fajn. Bohužel, jojo efekt je sviňa.
Jste mi tady útěchou, že to psychicky naprogramovat jde, že ta hlava se přesvědčit dá, že jídlo není všechno na světě. A gurmáni, to jsme asi byli skoro všichni, holt teď opravdu budeme víc vychutnávat.
Luciánka : Neboj, já si ty myšlenky třídím do dneška, ale čím víc se datum blíží, tím víc jsem přesvědčená, že jsem se rozhodla správně. On to člověk pořád jaksi odsouvá a říká si, no já přece zhubnu. Pár porcí zeleniny a půjde to, uvidíš... protože přece není možné, aby to nevyšlo, no ne? A takhle se to celé posouvá a posouvá... a člověk tloustne, ale on to přece jednou zhubne, že jo.... Jsme jak feťáci, nebo alkoholici, co si namlouvají, že toho můžou kdykoliv nechat. Jenže jsme na tom hůř, alkoholu se nemusíš do konce života dotknout, s drogou se taky dá úplně a zcela abstinovat, ale jíst musíš! Takže pro mě byl asi největší posun přiznat sama sobě, že to prostě vlastní silou a normální cestou nezhubnu. (a že mi to trvalo, si to z podvědomí pustit do bdělé hlavy

). Odtud už byl jen krůček k rozhodnutí pro operaci, motivace v podobě fotek zdejších krásek a teď už čekám na svůj den.
A co se týká toho žaludku, jestli ho budeš někdy ještě potřebovat... to je holt ten risk, nad tím nesmíš takhle dumat. Všechna rizika stejně nepodchytíš a jestli budeš čekat, až ten žaludek budeš potřebovat celý, tak za 20 let budeš tam kde dnes, jen s dalšími kily navíc, ale za to s celým, hladovým žaludkem. A když by se opravdu nedejbože cokoliv v budoucnu přihodilo, existuje ještě tzv. totální gastrektomie, lidem co vzali celý žaludek po rakovině a stále žijí. Neboj se dopředu, problémy řeš až budou, to bys nesměla ani přes přechod, co kdyby tě porazilo auto...

otluho : Já si taky žiju relativně kvalitně i se 122 kily, o chlapy nikdy nebyla nouze, o společnost a přátele taky ne... ale já chci víc. Chci být pohyblivá, zdravější, bez cukrovky a bez nadměrných velikostí. Dovedu si představit mnohem kvalitnější život

A to jídlo, no holt nikdo nemá všechno. Ale víš jak ty modelíny trpí a mají hlad? Toho my budem ušetření, aspoň částečně

_________________

- 4.4. konzultace v Turnově, nasávám informace a připravuju se psychicky

- Kolečko dokončeno, termín na tubu 26. června. Usilovně se snažím zdolat povinných 5 kg. A nervíky už pracují.
- 26.6. Tubu úspěšně zvládnuto, tak jdeme na to
