Ahoj všem!!
Když vás tady tak čtu, tak mám pocit, že k tomu musím taky něco říct. Jednak k tomu článku, podle kterého údajně paní zhubla na 28 kg, což je i podle mě blbina. Jak už tu bylo řečeno, bulvár je neskutečný a kolikrát mi připadá, že jsou ochotni pro čtenost otisknout cokoliv
.
Pak bych chtěla reagovat na to, že máte potřebu říkat ostatním "prostorově výraznějším" lidem o tom, jak se vám buď podařilo nebo daří hubnout. I já tuhle potřebu cítím. Pak si ale uvědomím, že ne vždy by to padlo na úrodnou půdu a že to třeba ti dotyční vlastně ani nechtějí slyšet. A to, že ne každý je ochotný obětovat plný talíř je svatá pravda!!! Později, s odstupem času, jsem zjistila, že i já jsem si to představovala jinak (o tom budu psát níže). První, co mi totiž doma řekli (moje máma), když jsem oznámila, že jdu na operaci bylo to, jestli si uvědomuju, že už se nikdy nenajím....... Tady už teď musím dát za pravdu
Inesce, protože úžasné je na tom to, že vlastně můžeš jíst cokoliv a to cokoliv ti i v tom malém množství vlastně úplně stačí.
No a teď asi to nejpodstatnější........znovu se vrátím k příspěvku
Inesky, kde píše o psychické stránce přechodu na malé porce. Už mi to leží v hlavě dost dlouho a kolikrát jsem přemýšlela o tom, že bych to sem taky měla napsat pro ostatní, kteří o operaci uvažují. Já osobně jsem o operaci začala přemýšlet někdy v lednu letošního roku, když jsem na jednom televizním kanálu viděla pořad "Pekelná výzva", kde jeden z účastníků řekl, že za rok shodil 40 kg a to tak, že podsoupil operaci žaludku. Nejdřív jsem to přešla a pak jsem začala hledat a hledat, až jsem se dostala sem. Nejdřív jsem jen dlouho četla a pak jsem se sem i zaregistrovala. Najednou se vše rovná v hlavě a člověk, i když má pochybnosti stále, najednou ví, že to chce taky. Nicméně musím říct, že jsem si nikdy nedokázala představit, jak bude ten můj nový žaludeček malinkatej......
. Hodně z vás tu psalo, že jste si to čekáním na operaci vše srovnali v hlavě a pak jste vlastně byli úplně v pohodě. Teď budu hodně upřímná, protože tohle jsem zatím ještě nikomu neřekla.Podle textu pod metříkem zjistíte, že od konzultace do operace u mě uběhlo 8 dní. Nevím, jestli to bylo tou krátkou čekací lhůtou nebo čím,ale já jsem ještě na operačním sále váhala,jestli to vůbec chci. Pak mě uspali a bylo to.....
No po operaci jenom pijete, tak vám to tak nepřijde,ale jak jsem pomalu začínala jíst, tak jsem začala zjišťovat, jak mám ten žaludek vlastně malinkej a byla jsem na sebe strašně naštvaná a říkala jsem si, že jsem kráva (omlouvám se citlivějším povahám), že jsem to podstoupila, protože se opravdu už nikdy nenajím.Litovala jsem toho, že už nikdy si nenaložím plný talíř všeho možného. Nebyla jsem vůbec, ale vůbec připravená na to,jaké to bude potom. Nevím, jestli by to delší čekání na operaci u mě pomohlo k tomu, abych si to srovnala, protože to, jak málo budu moct sníst jsem si fakt nedokázala představit..... No nakonec musím dodat, že teď, 3 a půl měsíce po operaci, jsem naprosto v pohodě, teda vyjma mých problémů s krkem. Srovnala jsem se s malýma porcema a se vším okolo a jsem úžasně spokojená. Přiznávám se k tomu, že mě občas přepadne obžerství v tom slova smyslu, že chodím a co pár minut něco strčím do pusy. Je fakt, že to jsou malinkatý kousky,ale neměla bych to dělat. I přesto hubnu....... Jsem ráda, že jsem to podstoupila a teď už bych neměnila, i když to období po operaci pro mě fakt nebylo lehký a záviděla jsem všem, co tu psali,jak si to v hlavě porovnali a jak byli tak vyrovnaní a srozumění.... Ale teď je to opravdu OK a jsem v pohodě. Jediný, co mi je líto, že nemůžu ostrý jídla,který miluju.....
Omlouvám se za tu délku textu,ale i tohle mé přiznání třeba někomu usnadní dobu po operaci, kdy to vše nevypadá tak,jak si to představoval.......
_________________
40 let,1 manžel, 2 děti a 2 kočky 
15.5.13 konzultace v Mostištích a 22.5.13 nástup do nemocnice Mostiště
23.5.13 TUBU v nemocnici v Mostištích při 114 kg - MUDr. Šimoník
Přihlásit se
Registrovat
BandingKlub.cz
FAQ
Hledat
jinak máte pravdu bulvár to je něco 
Tak jsem dnes byla poprvé od opky venku a docela jsem to ustála, takže snad dobrý. 
Manžel z mého rozhodnutí