Matoni,to jsi napsala bezva.Uplne s Tebou souhlasim,dobre jim tak,at se ti posmevackove drou se svoji vahou:o).Ja jsem taky pred operaci Tubu,zatim obiham nutna vysetreni a pak jdu do toho,i kdyz mam trochu obavy,jak ta operace dopadne,jak se budu po ni citit,ale rizika jsou u kazde operace.Kdyz jsem byla naposledy na operaci patere,tak jsem malem zarvala a to neduslednosti sestry na jip,jelikoz mi spatne nasadila spunt na hadicku a ten se uvolnil a lila krev,ale jelikoz me pred chvili prevezli s jipky na pokoj,tak uz me tam nehlidali-v 9h vecer- a zachranila me sousedka,ktera sla na zachod a videla tu kaluz krve na zemi a podemnou.Pak prisla sestra a jen jsem slysela,ze stacilo 5 minut a bylo po me.Pak jsem upadla do bezvedomi.I toto se stava,ale snad se nyni nic nestane a vse bude vporadku.Tesim se,az mi pujdou kilecka dolu a vlezu do mensich hadriku,kterych jsem si par nechala,ty nejlepsi a sik,ktere jsem nosila pred 9 lety,kdy se ma vaha pohybovala 72-75kg.Za mesic jdu jeste na gastro a sono,driv nemeli termin a pak jdu za dr.Foltysem pro termin operace.

Nedá mi to a musím taky napsat i když už jste to všechno za mě řekly. Je to vyčerpávající, ale dodala bych ještě, že s 50kg jsem odhodila i takových 20 let, málokdo mi dnes věří, že mám 20 letou dceru. Dcera mě dokonce odmítala představovat svým přátelům neboť jak prohlásila "oni si pak myslí, žes mě měla ve 13."
Je to nádhernej pocit, když se za mnou otočí chlap proto, že mi to sluší a ne proto, že zaberu dvě sedadla v autobuse.
A nikdy jsem se tak dobře nenajedla jako po operaci.

Holky a kluci nebojte se toho a do boje. Opravdu to stojí za to.

Brý večer vespolek. Sice je vedro k posrání ale taky přispěju s troškou do mlýna.

Myslím, že motivace nás všech byla uplně stejná. Všichni jsme chtěli změnit naše přežívání v nomální život. A tak to bylo i u mě. Už jsem nechtěla být "ta tlustá" , která si nikde nemohla koupit nic pěkného na sebe, nechtěla jsem se dívat na druhé ženské jak se líbí chlapům zatím co já prostě musím vzít to co je, protože prostě se 133 kily na výběr moc nemám. Nechtěla jsem závidět ostatním věci které jim příjdou samozřejmé... Jako je jízda na kole, na bruslích, bavení se někde ve společnosti, dát si nohu přes nohu Chtěla jsem pro sebe to co chceme všichni. Lepší život.

Co mi to přineslo?
Hlavně jsem ztratila pocit, že bych se za sebe měla stydět a že někdo jako já by měl chodit kanálama.
Dneska už jsem schopná někam přijít a prostě se nějakým spůsobem projevit.
Koukám se na sebe do zrcadla s radostí.
Nestydím se za sebe a nemusím se zamýšlet nad tím co si mě myslí druzí, protože jsem "ta tlustá"
Nakoupím všude
Chodím ráda cvičit
Líbím se chlapům
Rodina je na mě pyšná.
Lidi kteří se mi dřív vysmívali teď na mě obdivně koukají.
Těch pozitiv je strašně hodně... ani tady není místo je všechny vyjmenovat...

Samozřejmě, že tady byly rady typu "no já bych na to nešla, zkusila bych to jinak" nebo "hm to si musíš nechat řezat žaludek jo abys zhubla"? Ale takoví lidé tady budou pořád. A hlavně bych chtěla nováčkům říct jedno. Nikdy si nenechte druhýma namluvit, že oni by se vzdali šance na lepší život! Nikdy! Je to lež a pokrytectví. Ať je to rodina, partner nebo přátelé... Jste to jenom vy kteří mají v ruce tu moc něco změnit. Já jsem zažila lidi, kteří tohle vzdali třeba jenom proto, že to chtěl partner. Protože pak už budete jiné. Budete sebevědomé, krásné a hlavně budete mít více možností..... Je to naprostosto jiný život. Šťastný život. Takový jako nikdo, kdo je tlustý žít nemůže. Já totiž nevěřím nikomu, že je tlustý šťastný.

Já jsem byla ochotna udělat cokoliv proto, abych byla šťíhlá. Klidně si i nechat uřezat žaludek (jak tomu někteří s oblibou říkají). A teď když mi je třeba někdy smutno nebo se mi nedaří tak se zamyslím a řeknu si: Holka co blbneš? Vždyť sis splnila životní sen.....

Negativa jsou padání vlasů, náchylnost k nemocem a trošku větší zima. Ale tohle jsou maličkosti naproti tomu co všechno jsem získala.

Venusanko,

já teda zatím nejsem dlouho po operaci (v úterý to bude 14 dní), ale můžu ti teda zodpovědně říct, že se zatím žádné chutě nedostavují. A moje oblíbené noční žraní mě ani nepřijde na mysl. Večer jsem tak hotová, že jsem ráda, že si lehnu
Spíš mám opačný problém... donutit se, abych něco do té pusy dala. Jsem na tekuté stravě a už mi ty věčné actimely, ředěné jogurtíky, přesnídávky, sem tam scezená polévka lezou krkem, takže nemám ani chuť jíst.
Krom toho se snažím hodně pít, protože jsem mívala motáky a bylo mi na omdlení, takže mám teď problém vpasovat mezi pití to "jídlo", ale už si začínám tvořit systém, tak to snad půjde.
Takže neboj se nic... ony ty první týdny nebudeš mít na nějaké chutě a přežíračky vůbec myšlenky. A pak už taky ne, protože budeš jíst sice málo, ale často, takže tě nebudou ty vlčí noční hlady honit.
Já to před opkou měla tak, že jsem celý den lítala kolem dětí, domácnosti, zahrady, sem tam něco uzobla nebo dojedla po dětech a večer, až šly spát, jsem byla tak hladová, že jsem vyžrala celou lednici. A toto po operaci nehrozí.
Takže neboj... bude to v pohodě

venusanka :

no to jo zaplať pánbůh že to takhle dopadlo jinak nevím co bych dělala ,kilečka jsem měla už nabrány jako slůně a teď jsem moc ráda že jsem po opce a uvidíš že budeš taky spokojená .... díky moc za psaní, přeji ti ať už si konečně v pohodě a žádný bolístky a jsme tady od toho aby jsme si pomohli a motivovali se .Taky jsem nejednou hledala radu a našla vždy pomoc ,za což vřelé díky ♥ ♥