V pondělí 2.7.2012 jsem vyrazila směr Turnov
, jela jsem autobusem a celou dobu jsem se samou nenažraností málem zalkla, autobus byl narvanej ( začátek prázdnin ) a já měla tak úžasnou obloženou housku a strašnej hlad, tak jsem ji do sebe doslova naházela, pak mi samozřejmě bylo blbě, venku bylo vedro a já měla žížeň.Celá šťastná jsem dorazila do nemocnice, ohlásila jsem se v přijímací kanceláři a pelášila do 1 patra na chirurgii, tak se mě hned ujala sestřička Monča a ptala se na jaký zákrok jdu tak jsem jí to řekla a ona říká : kyškyš bude jí to bolet
to už jsem měla naprosto úžasnou náladu , normálně jí na mě ta sestřička přenesla, takže veškerá tréma, pochybnosti a deprese byly okamžitě pryč zaplaťpánbůh . Pak mě navštívila paní doktorka a řekla , že MUDr. Hrubý bude až do večera na sále a tak mi jde všechno vysvětlit sama - vysvětlila mi naprosto skvěle všechno krok za krokem.Pak byl oběd dostala jsem jen polévku a byla v porovnání s tou mojí houskou vysloveně odporná
, no ale klofla jsem do ní aspoň trošku , po obědě jsem chrněla 2 hod jak Růženka. Pak přišel náš obávaný dvojitý klystýr a holení no přežila jsem to nakonec už mám 3 děcka tak už jsem ho 3 x měla tak už vím co a jak . Jo podotýkám, že se mě nikdo neptal na váhu, zda jsem zhubla nebo ne!!!!! No měla jsem dole asi 2.5 kg tak jsem se toho ani nebála, zbytek odpoledne jsem trávila klábosením s holčinou z druhého pokoje , která šla taky na tubu. MUDr. Hrubý za námi přece jen ještě přišel a znova s námi diskutoval o operaci a zda jsme si nerozmyslely druh oprace ( dělalo to na mě dojem, že kdybych řekla, že chci modrý z nebe místo tubu tak bych ho asi měla ), pak přiběhla sestřička, s práškem Diazepamem a nařídila postel, holky nevím jak kdo, ale ta holčina vytuhla ještě předtím, než do tý postele vlezla, kdežto na mě působil naprosto opačně já byla obživlá ještě v půl 4 ráno .Konečně nastal den D v 10.45 jsem konečně šla, nebo spíš se vezla na sál, a už mezi dveřma jsem ječela, že chci ten nejmenší žaludek na světě
, bylo mi, ale řečeno, že dostanu stejnej jako všichni ostatní 
a to je všechno co si pamatuju , asi mě klepli paličkou , abych konečně zavřela klapačku , probrala jsem se někdy kolem 14 hodiny na ARU a chtělo se mi strašně čurat, sestra byla ráda, že mě nebude muset cévkovat, holky nic mě nebolelo, a za celou dobu jsem nezvracela!!!! Podezírala jsem doktora, že mě neoperoval!!! Bála jsem se , že to je jen nějaký placebo efekt. Pospávala jsem si a asi v 17 hod. jsem vytáhla mobil a volala domů , bylo u mě všechno naprosto v pořádku , několikrát se přišel i MUDr. podívat a byl spokojen. No za to ráno, když jsem šla na kontrolní RTG, tak tam jsem se předvedla, dali mi vypít tu kontrastní látku, která chutná asi jako teplý salko, no poblila jsem sebe, laborantku i rentgen měli ze mě radost, přesto se jim to podařilo zrentgenovat a všechno bylo OK a já šla na normální pokoj . Od té chvíle jsem se věčně courala po chodbě, na záchod a zpět a bylo mi fajn. Ve čtvrtek jsem přesvědčila p. doktora aby mi vztáhl z břicha dren, kabelku jsem měla prakticky prázdnou no a v pátek jsem úplně v pohodě přilákala manžela aby mě odvezl domů. Krize však přišla po návratu domů, už večer jsem se necítila moc dobře pocity jako na omdlení a ukrutný návaly
a mdloby a únava fuj, trvalo to 3 dny. Takže z toho plyne - NESPĚCHEJTE Z NEMOCNICE zbytečně jako já 
No děvčata, dnes jsem 10tý den po operaci už mám vyndané i stehy a je mi opravdu fajn v pondělí půjdu do práce a samozřejmě se budu šetřit
