Ahoj všem,
popíšu Vám můj pobyt a opku v Mostišti
Den nástupu 28.11.2012:
Cestou jsem byla nervóznější a nervóznější a dokonce na odbočce ve Velkém Meziříčí se mi fakt udělalo špatně a prosila jsem mojeho, ať jedeme domů
Věděl, že částečně je to panika a částečně blbost, takže mi řekl, že bych ho doma za to zabila a to on nechce 
Příjem byl cca do 11h, my tam byli lehce před 10h. Příjem proběhl v klidu a celkem rychle, v 10h už jsem byla na pokoji a loučila se s mojím. No, šla jsem ho pak ještě vyprovodit před oddělení a spustily se mi slzy, tak jsem se rychle obrátila a zakuňkala ahoj, ptž jinak by poznal, že brečím a to jsem nechtěla.
Na oběd jsem dostala jen polívku.
Na pokoji jsem měla jednu paní s křečákama (úplně hubeňoučká)a dvě tuby, co byly operovány v úterý (Helča a Dáša - všechny tři nováčky se tu pak zaregistrují). Upřímně, holky akorát přivezly z JIPky, takže to podívaná nebyla moc pěkná a spadla jsem tvrdě do reality
Chudinky vypadaly dost zle, ale jak jim po polední vizitě vytáhly sondu z nosu, ožily a to mě trochu uklidnilo Pak se to všechno strašně vleklo, ptž se ten den nic moc nedělo. Dostala jsem první včeličku (srážení krve) a chodily jsme s kolegyňkou Alenkou (taky tubu, šla přede mnou) na kafe.
Odpoledne za mnou přišel anestezilog álá Bonny
Je zároveň primářem na JIP. Zasmáli jsme se, ptž chtěl po mě udělat "ááááá" a pořád mi tvrdil, že říkám "gééé" Bylo to fajn posezení, ještě mi řekl, že se snad ráno uvidíme, že má napadnout sníh a neví, jestli se do nemky ráno dostane. Já mu odvětila, že bez jeho "Dobrou noc" prostě odmítám usnout Tak jsem se dočkala večera a dostala prášek na spaní, ještě jsem se bála, že mě neprobudí ráno bo na ně nejsem zvyklá. Ba naopak, neusnula jsem
Na pokoji všichni krásně chrupkaly a já kukala do zdi, ztratila jsem se na chvíli nad ránem a po 4h jsem už byla vzhůru.
Den operace 29.11.2012:
Jelikož jsem byla ráno brzo vzhůru, stihla jsem si uzmout v klidu sprchu i si umýt hlavu s předstihem bez nervozity, že mi do opky neuschne
Ještě jsme se s Alenkou stihly pobavit a popřát si štěstí, šla na tubu jako prvá, já po ní.
Pak už jela na sál a já šla čekat do postýlky. Sestřička mi posléze přišla napíchnout kanylu - OUVEJ
- ale tak asi na šestý pokus se podařilo napíchnout, ale jen nějaká tenká, že mi na sále asi stejně napíchnou silnější kanylu. Vezla jsem se chodbou nahatá pod prostěradlem na sál, tam jsem zase potkala "Bonnyho" a věděla jsem, že mi má kdo popřát dobrou noc
Samozřejmě píchala se jiná kanyla, nedařilo se, ale nakonec se povedlo a to je hlavní. Pak jsem se zeptala, na který stůl si mám přelézt a bylo mi odpovězeno, že jsem už na operačním sále, ale nehrálo mi to, ptž když jsem si pouštěla video ze stránek z nemocnice, tak tam bylo lehátko s roztaženýma noham a já je mám u sebe. Tak jsem se "Bonnyho" zeptala A odvětil mi, že co není, bude Takže jsem v mžiku měla nohy od sebe, stačilo na lehátku jen něco posunout A to už mě dovezli na samotný operační sál, kde mi anestezilog dal prý lesní vánek dýchnout a píchli mi něco do kanyly a spinkala jsem.
Pak si jen poslechově pamatuju, jak mě převáželi na JIPku a jak si sestřičky vykládají, že nejsem tak divoká jako ta předchozí
Naplno jsem se probrala okolo 14h a už nezabrala
I jsem se sestry ptala, proč ještě nespím - vedle mě Alenka po tubu spala celý den i noc! Sestra mi odpověděla, že nasrkoza už přestala působit a budu muset spát sama Opravdu nejhorší byla ta hadička, vadila polykání a mluvení, ale dalo se to vydržet.Po chvilce jsem ji poprosila, jestli si můžu sednout, prý je ještě brzo. Ale já si fakt potřebovala sednout, tak jsem to zkusila na druhou sestřičku a prosila jsem a prosila, tak mi to dovolila, ale opatrně. Sedla jsem si a bylo mi líp, pak už jsem si chtěla lehnout a jak jsem si lekla, přišlo moje první neslavné zvracení. Ale hned mi píchly jednu, pak druhou silnějeí injekci proti zvracení a bylo dobře.
Tak jsem tak trošku podřimovala aspoň (opravdu jsem se spaním měla problémy po celý pobyt) a snažila jsem neodpočítávat hodiny, ptž jich bylo hodně, ale vnucovala jsem si myšlenku, ať vydržím jen do večera, pak přijde noc a ráno mě převezou na oddělení a vytáhnou hadičku.
První den po "O" 30.11.2012:
Nějak jsem to přečkala a vezly nás na normální pokoj a po cestě jsem zvracela podruhé.Na oddělení nám sestřičky navrhly, že nás s Alenkou dají na společný pokoj a tak nás na pokoji bylo celkem 4 a všechny tuby.
Netrpělivě jsme očekávaly vizitu a sundali nám sondu, jaj to byla úleva!! Hned mi bylo o 100% líp
Průběžně jsem si říkala o injekci na bolest, i když mě to skoro nebolelo, ale to byla jediná chvíle, kdy jsme natvrdo usnula aspoň na hoďku. (No co co
) Jinak mi už bylo líp a líp, ale to jsem se zase - nedočkavec - těšila na sundání drénu a kapaček.
Naštěstí jsem v drénu neměla skoro ani kapku, tak jsem věděla, že mi to brzo sundají.
Jinak jsem polehávala a jen sedala, nožky mě jaksi ještě odmítaly nést
Druhý den po "O" 1.12.2012:
Byla sobota, první prosincový den a první adventní víkend, trošku to na nás sedlo, ale byly jsme skvělá "čtyřka" a dokonce jsme si zazpívaly koledy
Sestřičky byly mooooc fajn a taky za náma, když byla chvíle, přišly pokecat.Toto byl první den, kdy jsem dostala svůj první čaj, hrníček na celý den. Bylo to v pohodě
Jen jsem se bála loků, tak to fakt ze začátku byly minimini pidipidi ločky V tento den odcházela Dáša domů (operováníá v úterý) a taky se objevily komplikace u Alenky, měla vnitřní krvácení (byla i na utz, krevní obraz nevypadal moc dobře) a dostala teda transfuze - jsme si z ní dělaly srandu, že to je určitě od 18letého kluka, fešného a sexy, tak jsme jí zvedly trošku náladu. Ale pak zase upadla do tvrdého spánku.
Třetí den po "O" 2.12.2012:
Dnes mi vytáhly drén i kapačky a jsem hned jak čamrda
Na den mám 500ml čaje a taky v pohodě, ptala jsem se dr., jestli můžu zítra domů, netvářil se, tak jsme se domluvily na úterku. Jak mi sundaly vše a já byla volná, tak jsem se konečně hrnula do sprchy, ale asi až moc natěšená, ptž se mi udělalo zle a vrátila jsem se bílá jak smrtka s promodralými rty, ale byla jsem čistááááá a voňavoučká
Už i Alence bylo líp - bodejť by ne, krev od sexy mladíka, že
- a tak jsme spolu špacírovaly po chodbě a i mrkly do kaple. Měly strašně přeleželé postele i sestřičky se omlouvaly, tak mě tuto noc napadlo obrátit matraci nohama do hlavy a jak se mi panečku v noci spinkalo!!!
Čtvrtý den po "O" 3.12.2012:
V pondělí při první vizitě mě doktor dostal, řekl, že můžu domů
Nejdřív jsem byla trošku mimo a koktala jsem, žý jsme se domluvili na úterý a to mám taky domluvený odvoz a tak se mě ptal, jestli chci vůbec domů Šlo mi samozřejmě jen o odvoz. Tak jsem jela domů až po 13h, ale jela!Mostiště můžu všem doporučit, sestry by měly platit zlatem a doktoři jsou také fajn. Jediné, co mi opravdu vadilo, byly ty postele
Co si chci splnit po operaci:
- aby mi vyšlo dobře předoperační vyšetření (měla jsem trochu rýmu) = HOTOVO 23.11.2012
- ať mi v pohodě vyjde příjem do nemky v Mostišti (ehmm, neuhubla jsem před opkou nic
) HOTOVO 28.11.2012- zvládnout samotnou opku v pohodě a bez komplikací HOTOVO 29.11.2012
- mám na netu koupené dva podzimní/zimní kabáty a sako cca o číslo až dvě menší, tak ať je můžu nosit
10.2.2013 - zapnout kotníkové botečky (zapnu je jen do půlky
) HOTOVO 18.3.2013 - chtěla bych si koupit kozačky
- až si dám nožku přes nožku
- až si s chutí znovu prohlídnu kamasutru a nebudu si skoro u všeho říkat e-e, to nepůjde
částečně srpen 2013 - až si koupím soupravu spodního prádla a nějakou aspoň trošku sexy košilku někde v normálním obchodě a bude se mi líbit
podprsenka push-up HOTOVO 10.1.2013 - chci zase jezdit na kole bez pocitu, že z pohledu druhých sedátko pode mnou vlastně ani není
- ráda bych se naučila jezdit na kolečkových bruslích a vyjela si s mojím a prďoškama
- ušla pár kroků a nezadýchala se i na rovině, o kopcích nemluvě
HOTOVO dobrovolný výšlap lesem bez infarktu červen 2013 - koupila si ucházející plavky
- poprvé v životě bych na sobě chtěla mít plesové šaty a jít na ples
- začít sportovat (miluju aerobic nebo zumbu), ale teď to neudýchám HOTOVO červenec 2013 (domácí cvičení + pravidelný "běh" + koupě běžeckých bot
- chci se cítit líp a sama sobě přijít přitažlivá
- ráda bych se s váhou dostala na 100kg, budu šťastná! Když míň, budu ještě šťastnější
- a po uhubnutí na "pro mě lepší váhu" CHCEME MIMINKO :)
Vím, že některé ty cíle jsou hodně daleko, ale pevně doufám, že mě to "donutí" na nich pracovat a ve svých cílech vytrvat
A už teď se těším, jak sem třeba za dva týdny napíšu průběh samotné operace
Tak a ještě míry před opkou:
Obvod od prsama: 136cm
Obvod prsou: 150cm
Obvod pasu: 144cm
Obvod boků: 164cm
Obvod krku: 42cm
Obvod paže: 55cm
Obvod zápěstí: 19cm
Obvod stehna: 81cm
Obvod kolene: 57cm
Obvod lýtka: 59cm
Obvod kotníku: 31cm
drzim palce!
).