Do nemocnice jsem jela 5.2.2013 nadšená a vstřícná všemu.Moc jsem těšila na operaci páč je to moje první v životě.Takže jsem vůbec netušila co mě čeká a nemine
.
Po příjezdu jsem byla ubytovaná na pokoji 500 a postel u dveří.Do pyžamka a županu se mě moc nechtělo a tak jsem tam pobíhala pořád jak jsem přijela.Když už jsem se konečně nasoukala do pyžama a županu tak pro mě přišla sesřička,že budu mít dva klystýry.Ještě,že jsem měla zkušenosti od porodu jinak by těch POPRVÉ bylo nějako moc
.Zvládla jsem to ukázkově.
Pak přišel anesteziolog kvůli žílám a vyplnit nějaký formulář.
Hned jsem ho upozornila,že mám hluboké žíly a těžko se napichují.Prý mám krásné žíly,ať se nebojím,že ráno jdu jako první.Večer jsem dostala tabletku na spaní a cedulku NEJÍST A NEPÍT OD PŮLNOCI.
Ráno začalo vše okolo operace.Nejprve mladičká sestřička přišla změřit tlak.Poprvé nic,ani napodruhé se nechytala.Že asi má rozbitý tlakoměr a šla pro jiný.Jenže ani ten druhý ji nefungoval.Tak šlapala pro další a cestou potkala další sestřičku co šla na náš pokoj.V ruce ten první přístroj,že je v pořádku.Tak na popáté naměřila tlak -HEURÉKA.Trochu jsem se bála páč bez měření by mě nepustili k operaci.
Poté přišla sestřička napíchnout kanylu.Poprvé žádná žíla,podruhé také bez žíly.Pravá ruka dvě náplati.Levá ruka žádná žíla a druhý pokus také bez úspěchu + dvě náplasti.Že musí přijít někdo z rychlé(myslely ze záchranky).Nakonec kanyla skončila na pravé ruce nad palcem.
Tak si tak sedím na posteli a říkám,že pokud se vše daří na pátý pokus tak na břiše po operaci budu mít 20 děr
.Už jsem v andělu i po sprše a čekám.Jo ještě jsem dostala injekci proti tvoření slin v puse a na nožky punčošky.
V 8:30 už jedu na sál.V předsálí si přeskočím na operační stůl a dostanu zeleného anděla.A už jedu na sál.Veze mě fešný anesteziolog s pěknou kérkou.Na sále chvíli zírám co to tam je za přístroje a pak už se probouzím v předsálí.
Hlavou mě blesklo,že se žádná operace nekonala páč mě nic nebolí,nikde nic nepípá ani na jipce nejsem.Hned se raději ptám a po ujištění,že už je PO se raději podívám pod anděla.Mám tam velké náplasti,takže to asi klaplo.SUPER SUPER běží mě hlavou.Hned mě vezou na pokoj.Dostávám kapačku a je mě fajn.Lehnu si na bok a usínám.Pak další kapačku a jsem tak nějak pořád v polospánku.Jediné co vadí,že mám stále potřebu čůrání.Tak v jednom kuse zvoním na sestřičky.Samy se diví,kde se to ve mně bere
.Čemu se diví,když mě napájí nitrožilně.
Další den jsem informovaná,že pojedu na pití kontrastní látky,jestli žaludek nikde neprosakuje.Vše je OK a večer konečně dostanu čaj a jogurt.mléko.
Pak jsem dostala milou návštěvu v podobě BOSSICE,za kterou moc děkuji
.
Žádné problémy jsem neměla ani komplikace.Dren byl vytažen a v sobotu 9.2.2013 si pro mne přijela dcerka s přítelem.Už jsem se moc moc těšila na svojí postel páč ta nemocniční je ZABIJÁK.
Byla jsem na své první operaci,podruhé v životě jsem ležela v nemocnice(poprvé porod) a spokojenost obrovská.Úžasné sestřičky,úžasné spolubydlící a nový život přede mnou.