… MŮJ NOVÝ ZAČÁTEK
Vše začalo v úterý 10.9.2013 odpoledne, kdy mi zavolal prim. Holéczy, že mi operaci i bez doporučení psychologa schválila a že by potřeboval vědět, zda jsem schopna nastoupit hned ve čtvrtek ráno na příjem a v pátek na operaci, s tím, že předoperační vyšetření bych absolvovala v rámci nástupu. Zajistila jsem si nějaké pracovní věci a volala jsem panu primáři, že tedy ve čtvrtek nastoupím…
DEN 1. – NÁSTUP DO NEMOCNICE (čtvrtek 12.9.2013)
Hned po příjmu jsem se přesunula na lůžkové oddělení chirurgie II. kde jsem nemohla být prozatím ubytovaná, protože pro mě ještě neměli připravenou postel. Tak jsem se šla zatím projít po areálu nemocnice a dala jsem si snídani. Když jsem se vrátila, tak už byla postel připravena a na pokoji jsem se znovu potkala s velmi empatickou Jindřiškou, kterou jsem potkala i na příjmu. Hned jsme si padly do noty a začaly si tykat. Obě nás čekala stejná operace. Pak přišla na řadu má předoperační vyšetření, nejdříve tedy na rentgen plic, pak odběry a EKG. Rentgen byl v pohodě, na snímku jsem se vesele usmívala
... Inu poté přišly sestry, že půjdeme vzít krev a uděláme EKG. Tak já že nejdříve krev a pak to EKG. Sestřičky marně hledaly dvě života schopné žíly, na které by mohly napíchnout kanily. Po půl hodině snažení to vzdaly … podařilo se jim vzít pouze krev na rozbory, ale napíchnout kanyly nee. Takže budeme muset nasadit centrální žilní katétr do krční žíly … paráááda. Nu nic, tak že mě pak zavolají. Asi po 2 hodinách si pro mě zase přišly … hodila jsem polohu na záda s hlavou hluboce zakloněnou, na hlavu mi hodily zelenou plachtu s dírou na krku … zatím jsem stále netušila oč vlastně jde, protože jsem s tím nikdy nesetkala. Paní doktorka mi píchla injekci na znecitlivění a pak už se děla vůle Boží … kupodivu mě to nebolelo, ale trvalo to kolem 15 minut. Sestřička se mě snažila chytnout za ruku, a že jí můžu mačkat, ale zjistila, že ji mám volně položenou a že vlastně vůbec netrpím. Obě se divily, že jsem to zvládla tak v pohodě, protože většina to zvládá špatně a že by je vlastně zajímalo, jak vysoký mám práh bolesti … očividně dost vysoký 
… když jsem si sedla tak jsem zjistila, že je kolem plno krve, takže to byl asi masakr 
… Mno a aby toho nebylo málo, tak jsem pak musela znovu na RTG zjistit, zda je katétr zaveden správně … naštěstí byl. Odpoledne se na nás přišel podívat VELMI nesympatický až arogantní internista. Mno většího namachrovaného blbečka jsem nepotkala, vytasil na mě, že jsem prej v péči psychiatra kvůli depresím, tak na něho čumím jak péro z gauče a říkám mu, že jsme v pracovním stresu, že nemám žádné deprese a že nejsem v péči psychiatra ale psychologa. Opět prohlásil, že jsem v péči psychiatra … mno tak asi nerozumí pojmu psycholog a psychiatr. Kdybych byla v depresi tak mi tu operaci určitě neschválí, to je snad jasné ne. Mno frajírek každým coulem. Vyšetřil mě a vypadl. Za to k večeru se na náš přišel podívat PAN ÚŽASNÝ anesteziolog. Holky, ten kdyby pěkně poprosil, tak bych si dala říct 
… Opravdu velmi pohledný muž 
Večer jsme dostala bobuli na zklidnění žaludku a injekci do ramene na ředění krve. DEN 2. – OPERACE (pátek 13.9.2013)
Ráno v 5. hod. budíček, další bobule na zklidnění žaludku, sprcha, nachystat do tašky věci na JIPku a šup zpátky do pelechu … Sestřička mi přišla obvázat nohy obinadlem a dostala jsem bobuli, která předchází anestezii, už se po ní nesmí vstávat. Na sál jsem měla jet jako první v 8.30 hod., ale asi se něco stalo, protože jsem na sál jela, až v 9.30 hod. Na sále mě přivázali a pak už si vzpomínám jen na kyslíkovou masku před mým obličejem
Kolem 11. hod. mě přivezli na JIP … trochu mě profackovali, abych se probrala … hned jsem dostala cévku, což bylo v klidu. Neměla jsem v břichu dren ani gastronasální sondu. Na JIPce to celkem utíkalo, de facto jsem pořád spala. Z počátku jsem myslela, že budu zvracet, ale nic z toho nebylo, byla to jen chvilková nevolnost. Dostala jsem nějakou injekci a bylo OK. Kolem 18. hod. už jsem začala pocucávat čaj – moc jsem toho opravdu nevypila … pár srků přes slámku. Večer se na mě přišel podívat MUDr. Bolek, řekl mi, že vše proběhlo hladce a chtěl vědět jak mi je. Inu v celku to šlo. DEN 3. – PŘEVOZ Z JIPky NA POKOJ (sobota 14.9.2013)
Ráno kolem 9. hod. mi přišli na JIPku oznámit, že už pojedu zpět na standardní pokoj. Tak jsem musela vstát, dojít se opláchnout k umyvadlu, hodit na sebe andílka a fiknout zpět do pelechu. Když jsem přišla od umyvadla a lehla si zpět do postele, tak na mě přišly mdloby, bylo víc než jasné, že něco půjde ven. Mno ublinkla jsem si, ale opravdu malinko, jako byste si odplivli. Pak už mi bylo zase dobře. Kolem 10. hod. nás společně s Jindřiškou a ještě jednou paní odvezli na pokoje. Celý den i noc jsem prospala. Vůbec mi nebylo zle, jen mě bolelo břicho v oblasti největší jizvy (3 stehy). Dírek mi v břiše udělali celkem 5, jednu velkou na 3 stehy, dvě na 2 stehy a dvě na 1 steh. Snažila jsem se během dne popíjet čaj, ale moc se toho vypít nedalo.
DEN 4. – PRVNÍ DEN KDY JSME DOSTALI „NAJÍST“ (neděle 15.9.2013)
Dneska ráno jsme obdrželi krom standardní dávky léků od pálení žáhy a od bolesti, také první snídani – bílou kávu a byla výborná, krásně pohladila žaludek. Většinu dopoledne jsem opět prospala, stále únava po operaci. Poté přišel oběd – mno katastrofa největšího kalibru, prej kuřecí vývar. Tak jestli tomuhle chtějí říkat vývar, tak já jsem Dalajláma. Bylo to jako byste opláchli hrnec od polévky, ve které původně mohl být onen vývar, samozřejmě bez soli, tudíž bez chuti. Zcela odporné. Po obědě mi sundali obvazy, tak jsem si dala konečně spršku. Odpoledne dorazila návštěva – rodiče a brácha s přítelkyní. Ještě mi dopoledne volali, co mi můžou přinést, tak jim říkám, přivezte mi mou oblíbenou neperlivou vodu Korunní a jinak nic, že jsem na tekuté stravě. Mno to by ovšem nebyla moje famílie, aby něco nedotáhli, že?! Krom vody ještě přinesli banán, mno tak jsem jim poděkovala a vrazila jim ho zpátky do tašky. To je jak mluvit do dubu, fakt. K večeři opět a zase úžasný vývar. Musela jsem ho dát po lžičkách, protože vypít fakt nešel.
DEN 5. – KONTROLNÍ PASÁŽ NEBOLI RTG (pondělí 16.9.2013)
V noci k nám na pokoj přivezli akutní příjem, paní měla záchvat Crohnovy choroby a nakonec bude muset na operaci, jelikož má ucpané střevo. My s Jindřiškou jsme se samozřejmě vůbec nevyspali, protože paní byla velmi nepřizpůsobivá. Museli ji zavést sondu do žaludku, aby to svinstvo odcházelo pryč a pak ještě doktor nařídil, aby ji i cévkovali. To jste nezažili, co ta začala předvádět za divadlo. Nakonec doktory přinutila, aby ji odstranili alespoň tu cévku. Teprve pak zmlkla. Ráno jsme se s Jindřiškou probudily úplně vyřízené, unavené a dobité. Kolem půl 9 jsme nakráčely na onu kontrolní pasáž. Fuj, kontrastní látka byla hořká jako pelyněk, ale přežily jsme to. Po RTG jsme opět obdržely k snídani bílou kávu, na oběd „super“ vývar a k večeři bylo obojí, já se ale chopila pouze bílé kávy. Pasáž dopadla dobře, ve středu asi půjdeme domů … 3x hurá
DEN 6. – VELKÉ PŘEKVAPENÍ (úterý 17.9.2013)
Vzhledem k tomu, že včerejší pasáž dopadla na výbornou, tak jsme konečně dostaly normální jídlo. Ještě před snídaní jsme měli 3 vizity za sebou, na všech nám oznámily, že dnes půjdeme domů … paráááááda
… po poslední vizitě jsem se začaly balit a nechaly se kontrolně zvážit. Já měla o 7 kilo méně než v den operace … lepší start jsem si snad ani nemohla přát. Pak přišla ta očekávaná snídaně: veka bez kůrky s gervais a banán (asi na svačinku), snědla jsem půlku veky a asi čajovou lžičku gervais a byla jsem full. Byla to lahoda … mé chuťové buňky zažívaly extázi … Pak už jsme podepsaly jen několik dalších papírů, dostaly jsme propouštěcí zprávu a poučení od nutriční specialistky. Příští týden v pondělí kontrola a vytažení stehů. V 10. hod. pro mě přijel brácha a fičelo se domů. Doma jsem si dala na svačinku 1/3 rozmixovaného banánu. K obědu vývar s rozmixovaným vařeným bramborem. Měsíc máme dodržovat tekutou a kašovitou stravu. TAKŽE ASI TOLIKO K MÉ NEČEKANĚ RYCHLÉ TUBUAKCI
a ty zážitky, to je prostě osobní názor každého, třeba ti to, co vadilo mně vůbec nepřijde, osobně můžu říct, že strach má velké oči, já jsem si tady načetla různé problémy po operaci, bolesti po nafouknutí plynem, nic mi nebylo, nepiltelný roztok na rentgenu, já ho vypila bez problémů, nejedlý vývar, mně přišel snesitelný, někomu zase můžou mé výhrady vůči záchodům připadat přehnané 
mě operoval docent Holéczy, s dr. Bolkem jsem se viděla při vizitách, dával mi závěrečné pokyny jak jíst před propuštěním, v únoru jsem byla po měsíci v nemocnici na kontrole, byla jsem pochválená, na příští kontrolu jdu 4. června. Ti koně patří dceři, na ní je veškerá starost a péče o ně, já se s ní jen jedu občas podívat, jak se koníkům daří, ale ani nejezdím, teď už jsem říkala, že by mě mohl i některý unést, tak bych to mohla zkusit, ale asi si ještě pár kilo počkám, abych koníka nanaštvala