fórum.bandingklub.cz

operační možnosti léčby těžké obezity
Právě je 20 srp 2019 02:00

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 2 ] 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Joy a její plikace :-)
PříspěvekNapsal: 06 lis 2013 10:27 
Offline

Registrován: 09 čer 2013 10:42
Příspěvky: 34
Ahoj :)
tak mám konečně dost energie, abych napsala o svém pobytu na klinice.

29. 10. 2013
Nástup kolem sedmé ráno, jsem celkem v klidu, procházím "rukama" asi pěti různých lidí a pak se konečně dostávám na lůžkovou část.
Dostávám pokoj a zjišťuji, že zatím budu sama. Vybaluji, převlékám se, natahuji punčochy (hrůza děs), za chvíli přichází sestra, na první pokus mi najde žílu, napichuje kanylu… chvíli si zvykám na vetřelce v žíle, ale za okamžik už je klid… a pak, že prý mi píchne něco moc dobrého… tvrdím jí, že stejně neusnu, ale pak už pomalu ani nevnímám, že mi zdravotní bratr přišel zašpuntovat pupík. Spím a budím se, až když mi sestra přijde říct, že v deset se jde na věc. Odcházím na záchod a cítím se trochu omámeně. Mám pocit, že jsou všude lentilky a já je musím sbírat :D Informuji o té lentilkové věci pacienty v sousedním pokoji a ani nevím, jak jsem se tam dostala. A za chvíli se jde na věc.
Na sále mě přendavají ze stolu na stůl... Ptám se, zda jsem se pomočila nebo ten stůl vyhřívají. Naštěstí ta druhá varianta. Dostávám slušivou čepičku na vlasy, jsem celá přikrytá, chodí se mi představovat hromada lidí, kdo všechno bude na sále a proč, pak už jen třikrát po sobě slyším "Jak se cítíte?"... Nejprve říkám: "Dobře." pak "Dbř." a pak už jen mumlám a tak se ozve "Dobrou noc." a nevím nic... :)
Probouzím se na dospáváku. Okamžitě někoho volám k sobě, sháním pana Filutu, nikdo netuší, kdo to je a všichni se smějí. Když se trochu vzpamatuji, ptám se, jak operace proběhla, jestli se to povedlo. Dostávám odpověď, že ano, že mám být v klidu. Pak upadám do spánku. Budím se, až když se mi chce trochu zvracet - nebo spíš slinit. Sestra okamžitě přibíhá a strká mi pod hlavu misku, hladí mě po vlasech a říká, že všechno bude dobré. Pak se pravidelně probouzím, abych se zeptala, zda se mi to jen zdá. Ani nevím, že mě převážejí na normální pokoj. Probouzím se, chci na záchod. Odmítám jít na mísu, prostě se zvednu! A také, že ano. Beru tedy každý roh, který se mi naskytne, ale jinak to zvládám. Hlava se mi ani nemotá a vlastně nepociťuji žádnou bolest. Mám vyhráno, říkám si.
Zbytek dne jen nastavuji kanylu k napíchnutí dalších léků, všichni se chovají moc hezky a pečlivě.
K večeru přichází přítel. Říká, že vypadám dobře… že to čekal horší… Povídáme si. Přichází sestra a ptá se, kolikrát jsem dnes zvracela. Zatím jen jednou, takže se mi pokusí dát jeden ledík. Jenže než se s ním vrátí, zvracím - sliním, ale bez krve. Takže ledík až další den. Usínám a ani nevím, že odchází.
Budí mě až návštěva doktora, ten mi prohmatává břicho, vyptává se, jak mi je… Ptám se, kde mám drény, sondu a všechny ty nepříjemnosti, o kterých jsem tu četla. Nemám. Prý to není potřeba. Krčím spokojeně rameny a spím dál.

30. 10. 2013
Probouzím se s příchodem sestry. Dostávám něco do žíly, ale cítím se fajn už po probuzení. Trochu mě bolí stehy, ale uvnitř břicha kromě pocitu hladu žádná bolest. Vše v pořádku. Prosím, zda můžu jít na zoubky. Sestra se zděsí, že bych mohla spolknout pastu a že pak mi nebude dobře. Slibuji, že si dám pozor a tak si konečně! Čistím zuby.
Pak dostávám povolení ke sprše. Jupí!
Přichází doktor, prohmatává mi břicho, ptá se, jak mi je a je spokojený s průběhem po operaci. Stěžuji si na hlad, doktor mi říká, že to možná není hlad jako hlad, ale spíš takové stahy žaludku, který teď zjistil, že je jeho "velkým dnům konec" a že to samo vymizí… Budu mu tedy věřit. Pak už jen převaz stehů.
Dostávám první led. A také spolubydlící. Příjemná paní jdoucí také na plikaci.
Po ledu nastává šílená úleva, v puse už nemám tolik jako v polepšovně… Spolubydlící je vystrašená a tak trávím ráno tím, že jí ukazuju, jak mě to vůbec nebolí, jak dojdu sem a tam a ať se nebojí… Zbytek dne tak nějak prospím, prokoukám na TV a odpoledne mě navštěvuje rodina. Opět si povídáme, všichni jsou překvapení, že nevypadám tak špatně jak čekali, spolubydlící dospává narkózu a rodinka frčí domů.
Já během dne už hrdinsky popíjím čaj, zvládám dva a skoro celý třetí hrnek čaje :)
Spím. Jak mě se tam dobře spalo. Ty polohovací postele jsou zázrak…

31. 10. 2013
Ráno se probouzím, místo čaje k snídani dostávám bujón. Vcelku se na něj těším, protože to, co mě trápí v břiše, je sice už méně výrazné, ale stále to vnímám jako HLAD. Jím opatrně bujón. Tři lžíce a necítím stopku, čekala jsem to výraznější. Chvíli to nechám, protože mi zvoní mobil. A najednou to přijde. Říhám, mám pocit, že asi prasknu :D Plikace funguje! Pak dojídám opatrně bujón během rána, popíjím čaj, cucám led, popíjím čaj, na oběd další bujón.
Přichází doktor, je něco málo po jedné odpoledne, ptá se, co jsem dnes zvládla. Informuji ho o počtu ledů, hrnků čaje, loků vody a misek bujónů a on spokojeně říká, že se na mě přijde ještě podívat, ale že dnes asi pofrčím domů.
Kolem páté odpoledne přichází lékař, ještě jednou mi na rozloučenou prohmatá břicho, poptá se na počty tekutin, dá mi informace, co dělat a nedělat domů a prý ať pádím dom.
Balím se, volám si odvoz, stahuju ty HLOUPÉ punčochy, přichází neskutečná úleva, platím poplatek za lůžko, loučím se spolupacientkou, vyměňujeme si kontakt a pádím domů.

--------------------

Doma mě elán trochu přechází, všude je bordel, přítel tu byl sám a já vím, že teď to uklidit nezvládnu. Jen si lehám do postele a spím. Přítel okolo mě poskakuje ve stylu: "A čajíček, miláčku, a naklepeme polštář, miláčku, chceš doprovodit na wc, miláčku?“… užívám si to, ne, že ne :D


Myslím, že vnímání bolestivosti zákroku je hodně individuální, mě trochu bolely stehy, měla jsem pocit hladu, který přešel až po pár dnech doma, takže měl lékař asi pravdu, že to není hlad, největší problém pro mě bylo říhání, nejsem na to zvyklá :) Myslím, že průběh pobytu v nemocnici byl v pohodě, nemám pocit, že by se o mě nikdo nestaral, naopak, sestra chodila, zda máme vše, měřit tlak, saturaci, teplotu… Když jsem poprvé slyšela, že dostanu čaj, bála jsem se, že to bude právě takový ten nemocniční, ale dostala jsem na výběr z asi sedmi set tisíc čajů. Nemohu si na nic stěžovat. Příjem i propuštění proběhlo v pořádku a šlo to jako po másle. Doktoři vše vysvětlovali "pro laika", jeden mi dokonce předváděl, že je žaludek… Myslím, že nemám nic, na co bych si stěžovala… Nejhorší je, že tohle je prostě individuální… Myslím, že ale není čeho se bát... Děláte to pro sebe, svěřujete se do rukou odborníků...

Vám všem chci ale poděkovat za toto fórum, našla jsem zde odpovědi na většinu otázek, které se vyskytly… a pokud jsem odpověď nenašla, tak jsem se zeptala… Myslím, že právě praxe je to nejcennější, oč se můžete (můžeme) podělit. Moc vám děkuji za to, že jste mě nasměrovali směrem k tomuto kroku. Váhala jsem, ale vaše výsledky mě přesvědčily… Ať se vám všem daří :)

_________________
* It started with tears... I hope it will be tears of joy! *

Operace proběhla 29.10.2013
Plikace při 133 kg

Obrázek


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Joy a její plikace :-)
PříspěvekNapsal: 06 lis 2013 11:03 
Offline

Registrován: 10 led 2013 09:55
Příspěvky: 380
Bydliště: Otrokovice
Joy, moc pěkně jsi to popsala, já bych o pobytu v nemocnici byla schopna napsat asi jen pár holých vět, jinak máš pravdu měla jsem strach z nemocničních postelí, ale vyspala jsem se lépe než doma, úplná paráda. Tak ať kilča letí dolů. :wink:

_________________
Obrázek
176 cm,48 let, doma já a tři chlapi v chalupě ve věku 53, 26 a 25let
4.9.13 163kg, pas 120cm, boky 154cm , Omega Gastrický Bypas při 163kg, dr.Čierny, Břeclav

http://blanula1.rajce.idnes.cz/Tak_sel_cas.../


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 2 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
Bandáž žaludku | Chirurgická léčba obezity | Léčba obezity | Bariatrická chirurgie | choob.cz
Banding klub je občanské sdružení lidí, kteří mají zájem o chirurgickou léčbu těžké obezity nebo jim byla provedena bandáž žaludku. Cílem klubu je pomáhat pacientům po operaci a poskytovat informace o bariatrické chirurgii a výsledcích této léčby.

PhpBB.com base modified by internetove-stranky.kvalitne.cz | © Banding klub ČR, občanské sdružení