Čtvrtek 9.1.2014… 8.15 hod….nástup. Na pokoji se mnou byly další dvě pacientky, jedna nové silikony, druhá nadvakrát sešroubovanou nohu. Na noc mi dali tabletku a já spala až do rána jak mimino, že jsem ani nestačila po probuzení o operaci moc přemýšlet. Pátek ráno asi kolem 8 hodiny si pro mne na pokoj přišli, napíchli kanilu
/ též problém neviditelných žil/ a už jsem fičela na sál. Poslední co si pamatuji než jsem upadla do rajského spánku 
jsou ta světla nade mnou, lidi s rouškami, a potom otázka….vaše jméno? Přeříkala jsem jméno a příjmení a slyším poslední slova….můžem. Probudila jsem se na JIP , ale nic si nepamatuji, jen že byla tma , na zdi nepříjemně tikaly hodiny, a protože jsem tam nebyla sama občas jsem zaslechla útržky hovorů jiných pacientů a usínala a probouzela se. V podstatě jsem celý pátek prospala. V sobotu ráno mne vzbudil zdravotní bratr, který se mi představil jako Jirka-můj ošetřovatel a odvezl mne do sprchy k očistě. Ve sprše mi sestřička sundala náplasti ze stehů, osprchovala nasadila čistou košili a předala zpět zdravotnímu Jirkovi.Potom následovalo RTG žaludku s kontrastní látkou. To byl trochu boj, protože mi do ruky dali malý kelímek a teď se trochu napijte. To bylo tak hnusný .Nekonečný vteřiny, musela jsem stát se sondou v nose a držet si ten kelímek. Napijte se znovu, podruhé jsem to ještě zvládla a když doktor řekl po třetí, tak ze mne vypadlo: „To už nedám“, ale povedlo se a já fičela znovu do svojí postýlky na JIP. Než mne sestřička stačila uložit a naducat deku, byl tu zpátky bratr Jirka se sdělením, že rentgen je O.K. a tak mi může vyndat tu nosní sondu, byla nepříjemná, hlavně tím, když jsem pohnula hlavou, tak jsem jí cítila v krku. „Nadechněte se“.. a… šup sonda byla venku a sní i celý obsah mého žaludku, protože jsem poprvé zvracela. Tak znova: převlíknout postel, nová košile a jedeme z JIPky pryč. Dali mne na jiný pokoj, který se mnou sdílely dvě starší dámy, ale dobrý. V neděli ráno si stěžovaly , že celou noc nespaly, ale ve skutečnosti jediný kdo nespal jsem tu noc byla já , protože ty dvě tak chrápaly, že můj manžel je proti tomu nula. No a v neděli po obědě jsem měla vzácnou návštěvu v doprovodu pana primáře Vraného přišla Zakletá, jé jakou já měla radost, že poznávám novou spřízněnou duši. Okoukla Zakletku, její postavičku a výstavní bříško. V tu chvíli se mi začal rodit v hlavě plán, že se do Jablonce za rok jistě vrátím, ale to bude již jiná kapitola. Pondělí ,úterý jsem se nechala přeložit na nadstandard, jedním slovem „paráda“. Nikdo mi tam nechrápal a já si v klídku koukala na telku, četla, bojovala s pitím a zvracením a těšila se, že půjdu domů. Ve středu jsem se pana primáře zeptala, zda bych mohla jít, cítila jsem se dobře. Brát sirup na kašel a antibiotika snad doma taky zvládnu. Čekal na výsledky krve a potom mi přišla sestřička oznámit „volejte si odvoz“ Středa 15.1….14.00 hodin. Je po všem. V lékárně si vyzvedávám léky, které mi primář předepsal a zavírám za sebou dveře Jablonecké nemocnice, děkuji v duchu panu primáři a odcházím s nadějí něčeho nového a že tentokrát se mi to podaří.
jak celkově hodnotíš nemocnici v Jablonci 
Jo, od minulého pondělka mám dole 
V práci sedím u počítače, klidně bych doma ještě ten týden pobyla, ale v pondělí mám termín, který se nedá odložit, a do mého počítače se nikdo nedostane, u nás je povinně všechno zaheslované.