Tak i já přispěji ,abyste věděli jak jsem to vlastně zvládla.
1.6.2014V nemocnici jsem měla nástup do 12.00. Takže ráno budíček v 7.00 ,osprchovat,umýt hlavu,oholit. Klasika. Posnídala jsem ,protože prý poslední jídlo ,že mohu do 10.00. Vzbudila jsem přítele vzala tašku a tradá do nemocnice Prostějov. Na místě jsme byli zhruba v 11.00 šli jsme najít oddělení chirurgie B2. Hned jak jsem vešla dostala jsem krásný náramek na ruku se jménem a rodným číslem ,abych se jim neztratila. Sestřičky zkontrolovaly všechny papíry, a zjistili,že nemám anesteziologické vyšetření,tak že se to ještě v neděli dodělá. Zavedly mě na pokoj ,přítel šel naštěstí také. Pokoje krásné s televizí na pokoji záchod koupelna co víc si přát. Dostala jsem postel u okna. Vybalila jsem si věci a přítel odjel. Začala mě chytat docela panika,než se otevřeli dveře a přišla moje spolubydlící. Ivča šla také na resekci žaludku jako já. Celé odpoledne jsme pochodili po venku povídali si. Večer jsem se rozhodla,že se osprchuji. Zjistila jsem ,že mám měsíčky. O 14 dní dřív. Takže honem za sestrou a doktorkou ,která tu noc sloužila. A bylo mi řečeno, no bohužel budete muset jet domů ,takhle vás operovat určitě nebudou. Takže já ještě víc ve stresu. Pak mi řekla sestra ,že domů jezdit nemám, že musí počkat do rána na primáře co on na to. Takže Ivči večer napichovali kanilu ,prostě chystali na operaci a mě nic...Mám čekat do rána. Tak dlouhou noc jsem snad nikdy nezažila.
2.6.2014 den DV 5 ráno budíček přišly další sestry ,zase mi řekly ,že mám počkat na malou vizitu ,ale že na 95% pojedu domů,tak ať zavolám příteli. To čekání do 7 hodin bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli. Najednou se otevřeli dveře vešli tři doktoři ti mi řekli ,že takhle na operaci nemůžu, že mi určí další termín operace. Tak já už volala příteli ,ať si pro mě o půl deváté dojede. V 7.45 (na tenhle čas nikdy nezapomenu) se otevřeli dveře vešel primář plus tak asi 10 doktorů . Primář řekl,že si dám tampón a půjdu a hotovo. Tak jsem nevěděla jestli si dělá srandu nebo opravdu na operaci jdu. Než jsem se stačila na něco zeptat samozřejmě už byli ze dveří pryč. Za chvíli přišel pan doktor Vaverka,který mě na operaci navedl:-) a řekl nám v jakém půjdeme pořadí. Takže jsem asi 35 minut jásala ,že to znamená ,že opravdu domů nejedu a můj sen o operaci se konečně splní. Já měla jít původně v 11-14.00 hodin. O půl 10 se otevřely dveře naskočily na mě dvě sestry a začali mi napichovat kanilu. Zážitek na celý život,protože žádné žíly skoro nemám ,asi na po páté se to konečně povedlo. Nasadili mi punčošky, dostala jsem asi 4 injekce s toho jednu do zadku červený náramek na ruku,ten vypovídal o tom ,že bych mohla spadnout.A věta do půl hodiny pro vás dojedeme a půjdete na sál. Hrůza v mých očích asi vypověděla jak moc jsem se zalekla říkali ve 2 hodiny v duchu jsem si říkala kolik nemám času. A přitom v 9.50 jsem odjížděla na sál. Ze sálu Vám toho moc neprozradím jediné co si pamatuji,tak že se mi představovala paní ,která mě uspávala a další sestra na sále mi znovu napichovala další kanilu,že tamta je špatná. Poté mi "uspávací sestra" řekla,že mi za chvíli začne pouštět kyslík ,že napočítám do 10 a usnu. Já jsem se podívala na pravou stranu,kde stál doktor Vaverka(mladý 34 let ,šikovný) mrkl na mě a pak jsem se probrala ,až na dospávacím pokoji. Probrala jsem se tam asi za 10 minut a vnímala jak mi říkají ,že hodnoty mám v pořádku bohužel jsem zjistila ,že hadičku z nosu do žaludku už mám a nebylo to zrovna příjemné..ve 2 hodiny mohu na normální pokoj. Po příjezdu na pokoj jsem poprosila sestru ,ať mě obleče ať neležím nahá a hned jsem volala příteli ,že jsem ok. A pak jsem skoro celý den prospala vždy jsem se jen vzbudila,když nám přišli dát nějakou kapačku.
3.6.2014No první den po operaci byl velice zajímavý. Budíček v 5 hodin ráno a injekce byli denní rutinou ,až do soboty než nás pustily takže jsme tomu nezabránili ani v úterý ráno. Při vizitě se na nás každý smál ,říkal že to zvládáme v pohodě atd. Já už od pondělí od večera chodila sama na záchod. Odpoledne přijela mamka s přítelem. Jsem si myslela jak jsem v pohodě plná síly. Ale jak jsem s nimi chvíli mluvila tak mě ta hadička strašně škrábala v krku a bylo to nepříjemné . Potom jsem skoro celý den zase prospala a když jsem zrovna nespala tak jsem koukala na televizi nebo chodila po chodbě ,protože mi do nohy vystřelovalo. Zjistili ,že mi pohnuli s páteří jak mě předělávali na postel. To byla asi tak jediná vada na kráse co mi teda vadilo,protože trpím na záda.
4.6.2014To by nebyla Pavlínka ,aby něco neprovedla. Ve středu ráno jsem šla na záchod i s hadičkami( drenem i pytlíkem) a jakmile jsem sedala na záchod tak mi hadička z nosu do žaludku vyklouzla. Myslela jsem ,že se zhroutím. Hned jsem letěle na lékařák. Tam mi řekli ,ať počkám na velkou vizitu a uvidíme co řekne primář a ,že když tak by mi to museli znovu nasazovat,ale při vědomí. Z hrůzou jsem čekala co se stane. Přišla velká vizita a jelikož jsem tam byla za šaška tak si primář i ze mě dělal srandu ,cituji: "no já vám to znovu nasadím,protože vy jste to udělala schválně chtěla jste jít do bufetu na chlebíček ,tak jste si to vytáhla" .
Ale samozřejmě už mi to zpět nedával. Oproti kolegyňce ,které to nechali až do čtvrtka mi bylo hej. Taková úleva ,když vám vytáhnou i dren. Sestry se mě měli srandu ,říkali mi že se o mě baví na lékařáku,že pacientka,která málem na operaci ani nešla to snáší tak ,že se furt směje a je plná optimismu. (moje povaha)
Směla jsem se poprvé napít čaje a vody ale opravdu po trošičkách a že ve čtvrtek(zítra) dostanu najíst...
5.6.2014Ve čtvrtek ráno jsem poprvé měla slabou chvilku. Řekli mi že zase nedostanu žádné jídlo nic...Ani vývar. Tak jsem i brečela ,protože poslední jídlo jsem měla v neděli a kapačku jsem dostala naposledy v úterý.Byla jsem slabá jak ,želva. Volala jsem příteli brečela jak pes..Ten že bude volat doktorům..Nakonec přišel doktor Vaverka,řekl že se dívali kolegyňce do papírů a že já dostanu bujón. Takže vlastně scéna pro nic za nic...Odpoledne mi dovezli oběd. Stejně jsem snědla za celý den tak 6 lžic,ale i to mě moc posílilo. To že jsem lítala po nemocnici s kamarádkou šla i do bufetu(tam jsem chodila od úterý) nemusím ani mluvit:-)
6.6.2014V pátek ráno nás čekal ,rengen žaludku. A když bude v pořádku ,že nás pustí domů. Větší hnus jsem opravdu nezažila...Dali nám vypít 0,2dl šumáku a pak 0,2dl kontrastní látky. Kdo už na operaci byl ví,že se to naráz vypít ani nedá. Ale my museli na jeden zátah. Nevěděla jsem jestli se dřív pobliju nebo poser...... No i to jsme přežili a rengen byl v pořádku. Jenže zrada. Přišli doktoři pustíme Vás obě až zítra ať vidíme jestli vůbec něco sníte...Jelikož už jsme neměli žádné hadičky ani já ani Ivanka brouzdali jsme kolem nemocnice a chodili na procházky,takže nám to uteklo.
7.6.2014Po snídani a malé vizitě ,jsme mohli konečně domů.
Ps: Každému kdo s operací váha ,bych poradila ať do toho jde. V nemocnici Prostějov se o nás starali krásně ,pořád kolem nás skákali ,a kromě té nepříjemné sondy si nemám na co stěžovat...