Tak i já zkusím popsat svůj pobyt v nemocnici..
1.den úterý
Přijela jsem do Břeclavi kolem půl 10. Vyznat se v tom bludišti bylo šíleně náročné
Dokonce jsem stihla i 2x zabloudit.. Nakonec mi pomohli pánové, co vozí pacienty na sál, byl to celkem trapas Po uspěšném labyrintu jsem trefila poslední správné dveře a šla se ubytovat...Dostala jsem pokoj sama pro sebe, postýlku co má několik polohování, což jsem hlavně po opce velice ráda využila..
Do večera jsem zůstala pořád normálně oblečená a pořád zvažovala, jestli přece jen neuteču, nakonec jsem se kolem 8 převlékla a řekla si, bůh se mnou.. 
Navečer za mnou přišel pan doktor Čierný a probral se mnou znovu operaci a nabídl mi, že by mi radši udělal omega bypass, než RY. Na to jsem mu řekla, že má mou důvěru a ať rozhodne on, tak bylo vyřešeno 2.den středa
v 5 budíček, teplota, tlak, sprcha, napíchnutí kanyly, punčošky a po 7 přišel sanitář, že už jedeme...Dojeli jsme na sál, pořádně mě sestřička přikurtovala, prej abych jim nezdrhla
(ne, říkala že budou vyklápet lehátko, tak ať jim tam nesjedu na zem, že by to bylo blbé). Pak se nade mnou sklonil jiný pan doktor, holky byl to fofr, ale mám za to, že měl růžovou košilku a zelený náhubek, nebo jak to mám říct a nebo barvu naopak, ale růžová tam fakt byla.. No tak se nade mnou sklonil, řekl dobrý den a tma... Probudila jsem se kolem 16té hodiny na normálním pokoji, sestřičky pořád chodily na kontrolu, bylo mi pěkně ouveja modlila se, aby to aspoň trošičku polevilo...Pan doktor taky přišel asi 2-3. Po pravdě, většinou jsem upadala do věčného spánku a každou chvíli procitala, takže si tam toho moc nepamatuju..
3.den čtvrtek
Opět budíček v 5. Infuze, vizita...pan doktor mi prohmatal břicho, to pěkně bolelo, tak řekl sestřičkám na rentgen a taky na sono břicha, odešel a už jsem zas frčela se sanitářem. Tentokrát se pán opravdu snažil vzít kazdou díru a každé dveře, které jsme potkali, takže to byly pěkné galeje...
Na rentgen přišel i pan doktor, pila jsem po douškách něco mooooc hnusného, ale když to dokáže na rentgenu reflexovat, tak jsem to vypít prostě musela 
Stála jsem tam na takovém stupínku, nesměla se ničeho držet, jsem si případala, jak kdyby se kolem mě měli trefovat s nožema... Rentgen dopadl dobře a pan doktor řekl, že sono není potřeba a můžu se vrátit na pokoj, tak jsme zas frčeli...Dpstala jse, infuzi, na bolest, antibiotika. Odpoledne ke mě nakoukal, zda už je mi lépe, tak jsem mu popravdě řekla, že pořád ještě ne, tak mi opět prohmatával břicho a pak odešel.Opět infuze, něco na bolest. Po hodince byl opět u mě, tak jsem se ptala, zda mi udělal i žlučník, tak řekl, že ne, že jsem tam měla komplikace a nebylo to možné. Což chápu, ale nevím nevím, kdy zas najdu odvahu jít pod kudlu, no co no
4.den pátek
V 5 budíček, tlak, teplota, infuze, antibiotika, něco na bolest a po vizitě šup vytáhnout dreny... Tak jsem se došourala na sesternu (mimochodem, měli tam milého, mladého bratra nebo jak se říká chlapům a většinou mě měl na starost on, fakt eňo ňuno super...
) to jen tak bokem Tak jsem se tedy došourala na sesternu, převázal mi rány a říká, tak jdem na dreny. Říkám tak jo, ať už to mám za sebou... a on - tak teď zakašlete - zakašlala jsem a málem se přímo pos...a bolestí (fakt horší než porod!), nechal mě vydechnout a říká, tááák a ještě ten druhý - to už na mě šly mdloby, tak mi říká ten sličný jinoch, uvidíte že se vám uleví a nebude vás to už tolik bolet, tak jsem zatla zuby a zakašlala, no fakt šílenost - toto už nikdy víc! 
Je pravda, že po vytáhnutí drenů se mi přece jen ulevilo, ale že bych si skákala, jak tu mnoho přede mnou psalo, to ne. Bolesti byly pořád, jen trochu snesitelnější...
Odpoledne přišel pan doktor, že už se neuvidíme, protože jde na dovolenou a propouštecí zprávu nechá nachystanou pro kolegu, že stačí vyplnit jen datum. Nabídl mi, že můžu zůstat ještě o den dva dýl, protože u nich mám určitě komfort
Nakonec jsem se rozhodla hned druhý den pádit domů... 5.den sobota
V 5 vizita, pan doktor se u mě jen otočil, že nachystá papíry a můžu domů, ani na mě nekoukl, tak jsem se sbalila, vzala papíry, počkala na odvoz a hurááá domů.
Přijela jsem domů, oběhla naše 4 lékárny a zjistila, že nikde nemají injekce na ředění krve a všichni je budou mít až za 2 dny. Říkám, tak supr, tak volám na naší Znojemskou pohotovost a sestra mi řekla, že mi nepomůžou, ať si jedu zpátky do Břeclavi, tak jsem se nakrkla, šla tam osobně a ona mě tam nechala sedět 2 hodiny a až pak mě uráčila pozvat k panu doktorovi. Mezitim se tam vystřídali 3 vlny lidí, ti co byli přede mnou a pak další 2 vlny, které přišly až po mě, to už na mě bylo celkem moc. Když jsem konečně přišla dovnitř, tak tam byl mladý doktor a nic nebyl problém, napsal, píchl a během 3 minut jsem šla dom. No nezabili by jste tu kozu, co se nejspíš špatně vyspala?
Tak toť můj pobyt v nemocnici a teď mi zkuste ještě říct. Kolik z vás ví, že u bypassu se nesmí kouřit a kolik z vás to dodržuje? Pro mě je to hóóódně těžké, ale prostě to musím dát!
