Nazdárek kočky 
už sem skoro nechodím, respektive občas juknu, ale nekoukám do témat, tak nevím, co se tu řeší a tak. Jen odpovídám na SZ ponejvíc. Až dneska mi holky na srazu říkaly, že se Micka ptala po holkách, co sem chodily dřív, konkrétně i po mě. Díky
Micko, že sis na mě vzpomněla

Tak jsem tu trošku něco pročetla v tématech.
Dříve jsem byla jedna z mála, co měla plikaci a chodily mi kvanta zpráv s otázkami na ní. Pak jsem si všimla, že už je tu víc a víc holek, co mají plikaci, tak jsem se už tolik nezapojovala, protože to nebylo už třeba a odpovídaly i jiný holky.
Co se týče toho, jak jsem na tom já - jsem teď 9 měsíců po operaci. Mám dole 22 kg a už tak dva měsíce mi to stojí a lítají mi nahoru a dolů dvě kila :-/ Vím, že to tu psalo spousta holek, že se jim to zastavilo a pak zas rozjelo. Ale zároveň taky říkám, že si myslím, že za to můžu také sama, že se to zastavilo. Do této doby jsem pro hubnutí mimo operace neudělala nic. Jako jím míň, to samozřejmě, zhruba třetinové porce toho, co před opkou, ale absolutně všechno a kdy chci. A v tom vidím problém. Toto jsem si uvědomila už dřív, jak se váha zastavila, ale sama sobě jsem si to opravdu přiznala asi před dvěma týdny, že musím už začít opravdu dávat pozor, abych nezačla přibírat. Že chci dál hubnout, takže musím omezit moje večerní chutě typu: brambůrky, čokoláda, kyselá okurka, sušenka, sýr... Sice to je všechno v množství pidi midi, ale je. Taky jsem poprvý od operace začala cvičit - chodím teď nově na Zumbu a asi tři týdny každý ráno cvičím protahovací cviky Pozdrav slunci. Věřím tomu, že když se budu trochu hýbat a pohlídám si svoje chutě, tak to zase půjde dolů.
Je jasný, že když se srovnám k "drakům" typu Věrka, kterým to letí dolů raketovým tempem, tak to působí, jako malý úbytek. Holky obdivuju a i jim v dobrém závidím

Bohužel nepatřím k těm, kterým to pádí takhle pěkně dolů a jak samy píší (nebo alespoň dříve psaly, nevím jak je to teď), tak pro to ani nemusí nic udělat. Pro mě je úspěch i toto moje zhubnutí, protože bez operace bych ani tohle nedala nikdy dolů, nikdy se mi nepodařilo dát dolů víc než asi 8 kilo a to bylo jen jednou a při strašném odříkání.
A on možná když nad tím tak přemýšlím bude problém asi i v tom, že já jsem sama se sebou teď celkem spokojená. Nechci aby to vyznělo jako nějaký chvástání, ale mě je takhle teď fajn. Co jsem zhubla, tak mám už půl roku vysazené prášky na vysoký tlak, který jsem i ve svém nízkém věku měla. Koleno, které mě předtím bolelo po úrazu při každém trochu delším chození, mě teď nebolí vůbec a jsem celkově taková pružnější. Jako byla bych moc ráda, kdybych hubla dál, to určitě, ale už to vnitřně nechci tak moc, jako v době, kdy jsem šla na operaci.
Uf, tak mě už nic nějak nenapadá, co napsat
