BigBoy - jestli je ti těžko, neváhej a objednej se do ISCARE k psycholožce. Oni jsou tam od toho. Někdy člověku pomůže, jen když se vymluví někomu nezúčastněnému. A navíc by ti třeba poradili jak těžké situace zvládat.
Ono se to nezdá, ale fakt je to nápor na psychiku.

Jednou je člověk dole, jednou nahoře a pořádně ani neví proč.
Když jsem se loučila s pí. doktorkou po psycholog. pohovoru před operací, řekla mi (a opakovala to!): "Jistě se nevidíme naposledy".
Nechápala jsem to, ale její slova se mi vybavila, když jsem před necelým měsícem hystericky brečela a zároveň se smála v koupelně (tak a je to venku

). A proč jsem to dělala? Ani nevím. Jasně jsem si uvědomovala, že se chovám iracionálně, ale nešlo to zastavit.

Prostě jsem byla fyzicky hrozně unavená a psychicky vyčerpaná. A přitom jsem ten den měla na váze zase o půl kila míň. Tak jsem si řekla, že jsem nejspíš prodělala takové menší zhroucení a snažím se na to zapomenout.
Naštěstí se to už neopakovalo, ale trochu mě to vystrašilo. Hlavně nechci už ŽÁDNÉ problémy řešit jídlem a to i za cenu toho, že bych si šla cíleně s někým pokecat
Chlape drž se, máš krásně našlápnuto, tak to nevzdávej. Pro nikoho to není lehké, to jen tak na těch metřících vypadá

_________________
před operací zhubnuto 20 kg, bandáž 31.07.2007, 2x doplnění
Za rok a čtvrt zhubnuto 61 kg (tj. na 92 kg), pak těhotenství a teď, v lednu 2010, začínám znovu od 102 kg