Jasně, to bude v pořádku
vavrenečko, abych vysvětlila ty svoje strachy, mám po matce zděděný vysoký tlak. Už v 27 letech mi začal lítat při každém stresu, jsem ukázkový syndrom bílého pláště, takže na mě doktor vytáhne tlakoměr a už mi jede tlak nahoru, stačí mi i doma jen představa, že jdu k doktorovi, a už to skáče. U doktorů, na které jsem zvyklá, jsem mívala tak 165/95, když jsem přišla na podzim k obezitologovi a ten mi nařídil, že mám sundat 7 kg, já za měsíc nezhubla nic, tak jsem šla v listopadu na kontrolu se strachem, že mě sprdne (taky byl kyselej jak šťovík) a tu operaci mi třeba odloží, takže jsem měla ten horní tlak 208, no a on mě dorazil prohlášením, že s takovým tlakem mě ani nebudou moct dát v nemocnici narkózu, takže jsem se do posledního dne před operací klepala, že třeba mě z té Vítkovické aro ambulance vykopnou zpátky domů. Když jsem tam při měření tlaku začala koktat, že jsem nervák a budu ho mít vysoký, tak na mě sestra jen koukla a řekla mi, že na příjmu ho má vysoký každý, takže to vůbec není směrodatné, prý chce slyšet jen nějaký rytmus (asi?) a dál to neřešila. Těsně před operací mi tlak změřili a měla jsem 150/80, takže na uspání to asi bylo v pohodě. Od té doby, co jsem doma, tedy týden, mám spíš problém opačný, nízký tlak až moc, ale to se dá určitě doladit
Fakt je, že takové obavy jako, zda se proberu z narkózy, jestli mi bude zle a pod. dokážu kupodivu z hlavy vytěsnit, ne že bych na to vůbec nepomyslela, ale tohle si dokážu rozumově zdůvodnit, jen na ten tlakoměr holt rozum nestačí, tam pracují ty emoce

_________________
motiva

výška:164 cm
operace: 6. 1. 2014, Vítkovice, doc. Holéczy, sleeve resekce
věk: 60 let, syn 30 let a dcera 25 let (bydlím s dcerou), nově jsme se přestěhovaly, proto tak dlouhá odmlka, neměla jsem 10 měsíců přístup na internet
spousta zvířat: 4 psi (dcera má chovatelskou stanici), nová kočička Julinka, 4 koně