Ahoj všem spřízněným duším. Ozývám se trochu opožděně, ale prostě nebyl čas ani síla ... dne 30.10.2007 jsem měla termín bandáže, do Phy přijela a za 3 hodky zase frčela směr domov. Myslela jsem jak všem poreferuji, ale nastal problém... ¨
Pan doktor Melechovský si všiml mého pokašlávání v čekárně a navíc při prohlídce mi našel 1cm zanícené místečko v jizvě po císařském řezu (to místečko se mi po porodu vůbec nechtělo zahojit a čas od času zazlobí, ale většinou o tom ani nevím) a bohužel (dnes si říkám spíš bohudík) jsem byla odejita dom ... operační pole musí být naprosto čisté, aby nedošlo k bakteriální infekci - tolik slovo lékaře.
Už po cestě domů mi bylo nějak šoufl, ale říkala jsem si, že je to z těch nervů, ale ouha - přijedu a milovaná hlídací babička hlásí, že Mareček (3,5) nezvykle v poledne usnul, sáhnu na něj - oheň a 41 horečky on a 39 horečky já.
Prostě pěkná viroza, bojujeme s vysokými teplotami celý týden, ale dnes poprvé nenáme horečku, jen malý je zahleněný tak pořád blinká...nebudu to rozvádět, asi to sami znáte.
Když to shrnu, ačkoli ateista - musím začít pochybovat, protože nade mnou asi můj anděl strážný držel ochranou ruku, protože nechat se operovat a dostat k tomu takovouhle virozu, to je na průšvih zaděláno. Opravdu jsem zatím nikdy v životě neměla tak fuj průběh nachlazení.
Ted beru antibiotika a až budu úplně fit, musím se znovu objednat, znovu předoperační ... no šlapu kolem toho už od března tak už to
musím dotáhnout.
Taky díky Olče, Taky 10, Martince - moc příjemná v telefonu a jsem ráda, že jí vše dopadlo dobře a přeji rychlou rekonvalescenci, Terče a všem Vám na tomto foru za povzbuzení.
Musím Vám jen říci, že ten den 30.10.2007 si budu přesto pamatovat, protože jsem v Iscaru potkala Markétu z K.Varů a Jarku z Nymburka a zašly jsme společně na oběd (no lépe pozdní snídani a supr pokecaly - najednou jsem viděla někoho na vlastní oči - kdo žije, směje se, má radost ze života a srší z něj energie - i když má bandáž - nebo spíš pochopila jsem - že právě PROTO, že má bandáž !!!
Osobní setkání s lidmi, kteří mají badáž již za sebou hezky z očí do očí je nenahraditelný - prostě vidím živě bezoprostřední reakce a to mně již definitivně nasměrovalo k cíli - k bandáži - bojím se, ale už hodně věřím sobě a svému rozhodnutí - JE TO TAK SPRÁVNĚ.
Ještě jednou díky všem za podporu a určitě se zase ozvu. Renata.
|