fórum.bandingklub.cz

To máš tedy pravdu.
Jsem vděčná za tohle fórum, už proto, že doma nemám podporu. Abyste byli v obraze: je mi 32, 116kg/170cm žiju sama v RD s rodiči v samostatné bytové jednotce. Rodina se k mému rozhodnutí postavila tak, že si zahrávám se svým zdravím a s jejich podporou ať rozhodně nepočítám, takže o tom, že jdu na operaci nikdo neví. Jsem zvědavá, jak to ututlám potom . Známým ani v práci jsem neřekla taky nic. Jak jste na tom vy ostatní, jak na vše rozhodnutí reagovalo vaše okolí? Je mezi vámi někdo, kdo tuto skutečnost taky tají?

Taky nemám podporu. Teda vlastně malou ano. Ale když jsem se k tomu rozhodla, tak jsem šla sama a manželovi jsem to řekla až po vstupním vyšetření, a ten mi řekl, že to je moje věc a že ho to nezajímá.
Až nyní s odstupem se mě ptal, jestli si to ještě nechci rozmyslet, že mě má rád takovou jaká jsem, ale já prostě už taková být nechci. A jdu do toho. NO a nikomu jinému jsem to neřekla (krom doktorky) a říkat nebudu. A´T se potom každý domýšlí co chce, je mi to jedno. Je to můj boj a já si ho budu bojovat. Tady jsem podporu našla a klidně to ber tak, že ty jí máš i ve mně.

Martino dík za moc hezký slova. Víš, to co ti řekl manžel, že tě má rád takovou jaká jsi, je asi to nejhezčí, co ti mohl říci a važ si toho. A myslím, když se tě ptal jsetli si to nechceš rozmyslet, tak to bylo jen pro to, že si asi nedovede představit do čeho se to vlastně pouštíš a má o tebe strach. To víš, když se řekne "operace". Stejně tak je to i u našich. I já než jsem začala o bandáži uvažovat, trvalo mi to asi 4 roky. Takže to není nějaký můj rozmar. Jen počkej až tvůj manžel uvidí, jak ti jdou kilíčka dolů. To se vedle tebe bude nosit jako páv.

Ahoj GeminiM,
já měla termín operace v týdnu 7.8. a měli volat v pátek,ale volali už ve čtvrtek.Taky jsem se bála,aby mi ten hovor neutekl,takže jsme byla ráda,že zavolali dřív.
A já jsem to řekla 5ti lidem.Máma,kamarádka,kolegyně v práci a přítel.
Až na toho kluka, tak byla 100% podpora.
Čusík,L.

Ahojky všem,mám již vše vyšetření za sebou a hlavně krev mám v poho!Takže 17.10.nastoupím do nemocnice,jsem ráda,že na potřetí mi to vyšlo!Jestli půjde vše dobře udělají mi i žlučník.Tak mi prosím držte pěsti a až budu zpět tak dám vědět!!!!!Operovat mne budou 18.10.a začne mi nový život!!!!!!!Mějte se pěkně všichni co čekate i vy co jste se dočkali,papa

Tak to držet palečky dvakrát

Timko, moc přeji ať to vyjde a máš to zasebou. přeci 2 operace najednou je lepší než 2 zasebou. I když je to tedy MASÓÓÓ

ahojky timko,

tak to je paráda, gratuluji ti.Bude to asi maso, ale zase opravdu lepší než jít 2x za sebou. Drž se a dej vědět.

Ahoj, dlouho jsem tu nebyla a jak čtu to,že Timka má docela problémy s výsledky mám docela nahnáno. Prvního listopadu jdu na kolečko vyšetření a mám blbý pocit, že mi to nedopadne dobře asi před 14 dny jsem zjistila,že mám anemii a baštim železo. Jinak vám všem držím palečky a obdivuju vás který jste to dotáhli do konce.

Ahojky pavko, už jsem si říkala kam si zmizela. Tak to jdeš na kolečko stejně jako panenka. Ta jde také 1. listopadu. Tak to máte dobrý, když budete 2.

Tak to jo první vyšetření mám v devět taže budu stát u recepce a volat panenko potřebuju parťáka. A co ty už máš po operaci?

Kdepak, mě čeká kolečko o týden dřív než vás, tj. 24. 10. Už jsem měla mít nějaké vyšetření za sebou, ale nemohla paní doktorka na gastro, tak mě přeobjednali na jiný termín a aby bylo vše v jednom dni, tak to vyšlo na toho 24.

Já o tom nejak pořád přemýšlím a mám čím dál tím větší pocit jestli to není moc velkej zásah do organismu.Nikdy jsem nic takovýho neprodělala a doktorům se vyhýbám

Určitě to je hrozně velkej zásah do organismu. Vlastně to je přebudování celýho životního stylu. Vždyť si to ještě přece můžeš rozmyslet, protože o tomhle asi musíš být přesvědčena, že to chceš. Já vím o sobě, že nejsem sama schopná celoživotně držet dietu. Kdybych to dokázala, tak bandáž taky nepotřebuju, ale vím, že ne, tak tohle pro mě bude pomocná berlička, která mě donutí přestat jíst, dřív než bych já chtěla. Už jsem to zkusila mockrát, ale bez valného výsledku, vždy jsem se vrátiula do vyjetých kolejí a tělo si to moc dobře pamatovalo. Takže já vím, že do toho i přes všechny obavy a strach jít chci. Ale to si musí každý vyřešit sám pro sebe, nikdo do toho nikomu nemůže mluvit. Ještě máš čas.

Já to chci moc to chci,ale mám strach z narkozy.Dík za názor budu o tom přemýšlet měj se a držím palce.