|
Ahóóóój, přežila jsem, už jsem doma a rozšiřuju tak řady tubulizovaných. Holky to byl takovej zážitek, že se s váma o něj musím podělit..... co to s člověkem udělá. Já do poslední chvilky měla zaječí úmysly. Když mne vezli na sál a přelezla jsem si na operační lůžko .... bylo pro mne jakýsi úzký, já byla rozvibrovaná a šlo mi hlavou ... proboha vždyť jim z toho spadnu. Pak jsem byla svědkem, jak budili z narkózy paní, která byla přede mnou. Napřed ji nemohli zbudit a pak jaksi ožila, a měli plno práce ji na lůžku zase udržet. Zase mi šlo hlavou ... do čeho ses to holka nechala uvrtat. Pak mne dovezli na sál a já tam viděla všechny ty instrumenty, šly na mne mdloby. Ještě jsem se blbec zeptala, kde mají toho Emila Robota, kterým operace dělají, ukázála mi ho anestezioložka za hlavou. A zase jsem přemýšlela, proč ho mám za sebou, /nerozumím tomu ani za mák/, logický by bylo, mít ho před sebou. Já fakt chtěla zdrhat. Protože jsem jela asi v jedenáct, a operace prý někdy trvá i tři hoďky /nevím jestli si ze mne nedělali šprťouchlata/, tak mi zas šlo palicí, jak při operaci obědvají a dorazila mne myšlenka, kdyby se ten Emil při operaci porouchal. No nervy na špagátě. Ale dopadlo to doufám dobře a silně klepu na dřevo. Ještě byla potíž se sondou v nose, myslela jsem, že umřu, jak mne dávila. Jsem už doma, celkem se zatím cítím fit, přijela jsem s váhou 95,3 kg. Až mne ten váhový úbytek děsí. A taky mám nahnáno, že už se v životě s chutí nenajím, nemyslím nacpu, ale normálně se najíst. Možná se teprve budu muset naučit jíst. Musím se taky přiznat, že jsem vás některé podezřívala, že malinko přeháníte s tím jídlem, že stačí jen opravdu málo a cítíte omezení a víc se do vás nevejde. Říkala jsem si, že to není možný a nevěřila jsem tomu, ale už jsem změnila názor a tímto se omlouvám. Ale dokud si to člověk nezkusí na vlastní kůži .... Dneska jsem měla co dělat, abych snědla půlku banánu, rozhňahňala jsem ho, trochu jsem jej okyselila citronem, protože mi sladký jaksi neleze a měla jsem pocit, že prasknu, jak mne tlačil ten chudáček uřezanej. Možná jím moc rychle nebo co, musím to vychytat. Je to až neuvěřitelný, když si člověk vzpomene, jak se kdysi cpal a žaludek mrcha jen slastně chrochtal. No už budu končit a hlavně mne prosím vás nekamenujte, za to slohové cvičení, ale muselo to ven. Tak se mějte krásně a ať nám to společné hubnutí jde pěkně od ruky.
_________________ 
Lidka 51 let
8.10.2008 tubulizace ve FNUSA Brno
před operací 13 kg a jedeme dál .... ?
|
Přihlásit se
Registrovat
BandingKlub.cz
FAQ
Hledat
a Liduško at se ti to moc hojí a jinak hodně štěstí v hubnutí.Rendy
