Markisho - právěže tě obdivovat musím už teď, protože například já už bych se do toho po tisící nedokázala vrhnout. Já už jsem totiž pochopila, že nic kromě vyoperovaného mozku, zašité huby nebo snad i tubulizace u mě nemá smysl....

haha... směju se... ale je to tak! Moje pokusy vždy měly úspěch, ale jen krátkodobý... a já chci zhubnout trvale, navždy a už nikdy nemít to, co mám teď... !!!!!
Píšeš, že se neskutečně bojíš.. A co myslíš, že já? Mám strach z bolesti, z toho, co bude a co mě čeká, z toho, že se to nepovede a budou komplikace, z toho, že zase zklamu, z odloučení od rodiny.. navíc já trpím šílenejma depresema v nemocničním prostředí a ihned jak to jde (jak jsem chůze schopná), chci podepsat reverz a zdrhnout! Ale i přes ten šílený strach se chci do toho pustit! Musím! Jinak scípnu! Scípnu na obezitu, infarkt, skončím na vozíku (záda, nohy), mám depky z tloušťky... a chci se toho zbavit a konečně začít naplno žít!!
Takže tebe obdivuju a moc bych ti přála, aby se ti to povedlo... a možná to i díky tomu vysazenýmu léku zvládneš - ale každopádně to člověk musí mít srovnaný v hlavě a vědět, že už se nikdy nesmí pořádně najíst, jíst málo, často a pokud možno jen zdravě a hýbat se... pokud toto víš a máš k tomu odhodlání, je to fajn..
Já to sice taky vím, ale není mi to k ničemu, když nemám vůli... proto tobě držím pěsti!!!
