Holky a kluci, když to tady čtu, tak se skvěle bavím a zkusím zavzpomínat na můj pobyt v nemocnici, už je to přeci jen nějaký pátek. Můj nástup byl 31.3.2010 a operace přesně na Apríla, takže to už mne pěkně děsilo. Když jsem nastoupila, tak jsem byla pěkně vyděšená a přemýšlela, jestli neuteču a co bude, když se nevrátím, ano já jsem si myslela, že se fakt nevrátím, nikdy jsem takový strach neměla, pomalu jsem psala poslední vůli (doufám, že tím někoho neodradím, ale třeba to naopak někomu pomůže, že je také někdo takový strašpytel). Večer před opkou za mnou přišel prof. Kasalický a říká, tak co a že zítra na to vlítnem a já, že se strašně bojím a on mi povídá, tak jděte domů. Tak to mne dostal a na just, že nepůjdu. Druhý den jsem dostala apartní punčošky, ve kterých se vyjímala moje macatá stehniska, ale říkala jsem kdybych je měla před 4 roky na svatbu, že by se celkem hodily, protože co jsem se naběhala než jsem sehnala punčochy, no to jen tak mimo. Pak jsem dostala oblbovačku, přijel pro mne zdravotní bratr a odvezl mne na sál, kde jsem si ještě přelezla na operační stůl, tedý spíš stoleček a jen jsem se ptala, zda jim z toho náhodou nespadnu a pak mi napíchli žílu a od té doby si nic nepamatuji, až probuzení na JIPu, jak zvracím a nadávám si, že jsem největší kráva na světě a že kdybych nežrala, tak jsem tam nemusela být, ale to bylo naposledy, kdy jsem opky litovala, teď jsem moc ráda, že jsem do toho šla. Vím, že pak za mnou chodili na Jipku doktoři a v polospánku jsem jen slyšela, to je ten krvák, ale zase jsem to zaspala, druhý den už jsme šla do sprchy, ale na Jipce jsem zústala 4 dny, jednak si mne hlídali a také byli Velikonoce. Pak mne dali na normální pokoj, kde už mi bylo fakt fajn, že mi pomalu nikdo nevěřil, že jsem po opce, akorát když přišel můj drahý manžel, tak jsem dělala nemocňoučkou, však to znáte. Další den přišel p. prof. Kasalický se pozeptat na můj stav, říkám, že výborný a on také jste nám pěkně dala, na co jsme šahli to nám krvácelo, ale nebojte vše jsme zašili, netušili proč tomu tak bylo. A já mu říkám, no to jsem slyšela, že jste říkali, že to je ten krvák a on ne to bylo určitě krevní obraz. Já mu dám krevní obraz. No a pak už jsem šla jen na RTG, který dopadnul dobře a no a hurááá domů za mými kluky.
_________________ -35 kg 38 let, 1 dítě - 4letý Jindříšek a 1 manžel podporující, 1.4.2010 Tubu UVN
|