Tak milí kamarádi na četné dotazy ze SZ a doporučení některých z vás tady,vám popíšu tu mojí cestu za vysněnou operací.Nástup na operaci-25.2.2013.Hned u příjmu nastal problém,Česká Lípa mi nedodala všechny výsledky krve a hrozilo,že jedu zpět.Naštěstí rozumná sestra řekla ...tak honem jste tu první,to stihnem a vycucla mi potřebnou krev.Já si ovšem už tehdy řekla!!!Pozor že by znamení?Po vyřízení papírů jsem poslala manžela domu,měl před sebou dlouhou cestu a já už byla v podstatě přijmutá.Za 15 minut telefon,manžel zoufale pobíhal kolem auta které jak jinak nešlo nastartovat.Spojka v háji.Takže 1500,- odtah domu a 1500,-oprava.To už jsem si říkala kurňa,fakt znamení.Po ubytování na pokoji ještě pohoda,řekli mi že jdu na sál ve 12 hod,blbý čas,představila jsem si jak mě nechají rozkuchanou a půjdou na řízek ,aby na ně zbil.To byl vtip!Na sále nastal další problém,prostě nemám žíly a nemohli napíchnout kanylu,uf na popátý se podařilo.Pak jsem spala nic nevím,vzbudila jsem se na Jipce a řekli,že vše dopadlo OK a tak jdu druhý den nahoru.Je mi děsně zle,slabo a ani se mi nechce dýchat,primář se na mě jen kouknul a povídá..fofrem na ct,tady něco nehraje a taky že jo v břiše mám volnou tekutinu a žaludek prosakuje v místě bývalé a vyndané bandáže,kde to zůstalo zeslabené.To mi řekl ve 12 a ve 14 jsem byla znova na sále ,myslela jsem ,že jen zaštupne tu dírečku a za hodinku mě vzbudí,ale ne ,normálně jsem prodělala další 2 a půl hodinovou operaci a zpět na jipku.Dostala jsem díky infekci šílenou horečku 39,5-40.Sestřičky okolo mě lítali,měnili obklady ,blbě se mi dýchalo ta blbá hadička přes nos do krku mě dáví.V tu dobu jsem si děsně nadával,že jsem do toho šla a myslela ,že umřu a už nikdy neuvidím svou holčičku a manžela.Byla jsem pod morfinem kvůli bolestem a měla děsný halušky.Sesry říkali,že si oddychli až v sobotu(opka ve čtvrtek)kdy mi začala teplota klesat a tělo začalo reagovat na léky.Měla jsem zimnici,že mě museli přikurtovat a dát do postele teplouše,jak říkali hadici co hřála.Konečně mi začíná být líp,ale zničila jsem si mobi,hodila jsem na něj ten mokrý hadr z čela a přes noc dočista zoxidoval,tak aby mi náhodou nebylo líp,přišla jsem o spojení s rodinou,ty doma málem umřeli strachy manžel dostal léky na nervy a dceru poslali z intru domu,protože stejně jen brečela.Naštěstí je pak napadlo zavolat prim.Vranýmu a ten je uklidnil.Problém s neexistující slušnou žílou se opět ozval,kanyla musela ven a další nebyla kam 12x do každý ruky to zkoušeli,pak zavolali ARO a pan doktor jde napichovat centrál ,to je kynyla v krku která vede přes klíční kost.Hodinu a půl to zkouší,říkám mu že ho nenávidím,vše se děje při vědomí,mrtvolní mi ruka jak několikrát napíchne nerv.Nakonec mi to píchnou do třísla u stehna a přišijí 3-ma stehama.Doktor mě chválí celý spocený a já mu říkám nejsem statečná,jsem mrtvá a za to že vás nenávidím se omlouvám.Směje se ,tak dobrý.Hnusná trubice mě pořád děsně dáví ,v břiše mám 4 díry ,z toho jeden dren a cévku a dostanu průjem.Chápete to?Nic nejím 7 dní a má průjem a musím na mísu...bože už to nechci zažít!Sestřičky jsou úžasný,hodný pozorný.V neděli zkouším chodit a jde to!Konečně sprcha ,předtím mě myli na posteli.Neděle a je mi malilinko líp.Jedu na CT a RTG plic a srdce,co se mnou udělali 2 dlouhé narkozy a co pan žaludek.Vše se zdá OK a primář slibuje že v pondělí 8 den tu hnusnou hadici vyndá,i dren a mastim na normální pokoj.Je mi zase o chlup líp,jsem pořád na kapačkách a průjem se mě nepouští.Nic nesmím jíst,jen piju vodu.Úterý stejný jen další CT doktor už říká ,že 100%poslední,že ozáření jsem dostala až dost,ale hlavní je ,že vše je krásný.Středa,nevím co mě to napadlo doufám že jdu domů-prdlajs primář se mi směje ,že když budu moooc hodná tak v pátek,jsem zklamaná.Čtvrtek-znovu loudím,samosebou neúspěšně.Ruší mi kapačky a cévku a vyndavají tu centrál kanylu z třísla.Pátek 12 den a je to tu,ani nemůžu dospat a nekecal jdu domů.Pořád nesmím jíst jen tu vodu,mám pocit,že na zubech mám vodní kámen.V pokoji se objevuje můj miláček i s dcerou a všichni bulíme asi jsme si všichni mysleli že už se neuvidíme.Ještě mi vyndali stehy a konečně odcházím,ani se neohlídnu,jsem neskutečně šťastná že jsem to zvládla,ale upřímně kdybych vrátila čas-neudělám to znovu i kdyby mě čekala kariera modelky,ten strach že umřu ,to přesvědčení,že už neuvidím své nejmilejší bylo tak silné,že ho za nic na světě nechci znovu zažít.Nechci vás strašit ani odrazovat,ale holky fakt to není prdel,řeknete si komplikace 1:100000,ALE není to nemožné!Jsem ráda a těším se že budu hubnout a budu zdravější,ale zkrátka...ten strach o život byl ŠÍLENÝ a tak strašně blízký,že na něj do smrti nezapomenu.
_________________ 42 let,manžel má životní opora a věčný kluk,dcera 17-ti letý blázínek. 2006-bandáž Iscare,startovní a nejvyšší váha 134 kg,zhubnuto na 112 kg. 2012-Jablonec nad Nisou,pro nefunkčnost vyndání bandu při 116,8 kg Po vyndání bandu a vánocích váha 124 kg,bypass 25.2 2013,28.2 reoperace,Prim.Vraný-Jablonec
Naposledy upravil verca dne 10 bře 2013 12:48, celkově upraveno 1 |
upraven název příspěvku |
|