Karkulka : Ono je to ošidné, spoléhat se na signály ze žaludku, potažmo z mozku. Aspoň můj hormon hladu si dělá naprosto co chce. Žaludek je naplněn, jsem po obědě, ale hormon hladu se ozývá. Přitom nemá důvod! Já se musím vždycky vědomě zastavit, říct si "jsi po obědě, nemáš hlad, to si zas jen tělo dělá co chce" a pak je klid. Kdybych poslechla, tak se zas něčím nacpu a i proto jsem skončila s těmihle všemi kily.
Navíc fakt prý trvá minimálně 15-20 minut, než ty signály sytosti ze žaludku do mozku dojdou, proto kdo do sebe jídlo háže (ano, já taky), tak většinou do sebe nacpe mnohem víc, než by bylo potřeba.
A ještě jedna věc, hlava je věc ošidná a pamatuju si, když jsem držela diabetickou dietu, jak jsem si všechno poctivě odvažovala. Hubla jsem, paráda, cukr akorát... tak jsem si frajerka řekla, jak už to zvládám, odvažovat přestala... A přesně jak to tu někdo psal - tu přidáš malý brambůrek navíc, protože je přece mrňavý, tady půl sušenky navíc, tuhle ještě půl knedlíku... a stane se to standardem. A ani se nenaděješ a jíš dvojnásobně, ale přesto jsou to pořád malé porcičky... a už ty mrchy kila lezou nahoru.
Takže ač do toho skoro ještě nemám co mluvit, budu důsledně odvažovat, jak to jen půjde

Znám se, už jednou jsem si nenápadně zvyšovala porcičky, vážením si to sama sobě zakážu.
_________________

- 4.4. konzultace v Turnově, nasávám informace a připravuju se psychicky

- Kolečko dokončeno, termín na tubu 26. června. Usilovně se snažím zdolat povinných 5 kg. A nervíky už pracují.
- 26.6. Tubu úspěšně zvládnuto, tak jdeme na to
