ahoj "ženy a muži" : )
takže v pondělí nástup do třílůžkového pokoje se dvěma těžce pohmožděnýma ženama. Noc divoká jak blázen, mluvení ze spaní, nadávání apod. Ráno jsem nedostala svoje antidepresiva ale nějaký dva prášky, po kterých jsem zřejmě měla být oblblá, ale nic z toho se nestalo ba naopak živá jak nikdy předtím. Sbalila jsem si, převlíkla do andělíčka, nalehla na úzký lehátko a už se vezla. Všechno jsem "krásně" vnímala až na sál, ještě jsem si popovídala s moc hodným anesteziologem a myslela, že alespoň zahlédnu primáře, no nic. Pak mi dali na nos kyslík, kterej pálil až nahoru do čela a děsně do krku až jsem si řekla "Pán se mnou" a zavřela oči. Probudila jsem se na jip a to pěkně brzo po operaci. Strašlivý bolesti celého břicha. Z mála sil a chabého hlásku jsem každé sestře, co šla okolo říkala, že mám hrozné bolesti (asi 4x) až když jsem se pak zmínila ať zavolají lékaře, tak mi něco dali (opravdu nevim kolik velmi hnusných minut v mém životě, až jsem skučela, což u mě není zvykem, protože já vydržím jak kůň). Pak jsem to zaspala. Na jip jsem byla s ing., který byl po operaci rakoviny, pak se ženou, která byla operovaná na žaludek den po mně a pomateným 90 něco dědulou, kterej pořád hulákal až mu asi poslední den dali morfium, protože ho nebylo skoro slyšet a nedokázal ani reagovat na pokyny "otevřte pusu"..atd. Hned druhý den šla se mnou mladičká sestra do sprchy, sprchovala jsem se sama, i další den ale došel mi sprcháč a protože jsem se celé dva dny šíleně potila tak jsem měla i mastný vlasy ale kašlala jsem na to. Třetí den mě odvezli na lůžkový oddělení. Stále na čaji a pospávání, kromě svých antidepresiv mi dávaly ještě dva prášky na žaludek a píchaly každý den v osm večer injekci do břicha. Vedle mě první den přijela veselá Hanka, která si tady říká "kosatka". A pak tam se mnou byla 98-letá velmi vitální a při chuti (i v noci) babča. Což o to, ček jí to přál ale každý sousto jsem jí den po dni jedla očima, až jsem se na ní musela přestat dívat, protože jí opravdu velmi chutnalo. To taky bylo poznat, když se vykadila na mísu a nebo, když poslední den byla všude po podlaze její moč a místo kosatky byla další 83-letá babča, která skučela, když se otevřelo okno. Takže smrad příšernej na blití. Téměř o půlnoci jsem se sbalila s tabletem na chodbu a stěžovala si velmi mladičké sestřičce, že to tam silně zapáchá, pak další a ony na to, že to nic neni. Tak jsem přeci jen pak otevřela okno ale stoupla si přímo před něj, abych mohla alespoň trochu dýchat, ale ono to prostě nešlo, protože venku kosa jak blázen. Tak jsem to nechala otevřený a šla na svou postel. Pak naříkala babča, že je zima, tak jsem to musela zavřít. Celou dobu až do příchodu sester, který přišly na další směnu jsem musela čichat tamto, nikdo tam nedal dezinfekci nic. Ještě se k tomu ty mlaďoučký sestřičky, který se zřejmě minuly povoláním tvářily tak znechuceně........ V pátek jsem se ptala primáře, jestli bych mohla v neděli domů, tak řekl, teoreticky ano, prakticky nevím. Takže jsem to v neděli obrečela a to tím víc, protože ten mladej doktůrek s tou bradkou mě osobně byl nesympatickej. No tak v pondělí, ale když mi řekly, že mi budou znovu brát testy a pak se uvidí. Přiznávám se, praštila jsem pěstí do zdi a uvažovala o zlých věcech, protože jsem měla už odvoz (most-jablonec). Nakonec mě moc hodný doktor Piskáček pustil domů.
_________________ 163cm, 124kg, 29 let, 48 mamka,10 a 8 let, kočky operace 7.4. 2014 maminka, 48 let, 109 kilo, 166 cm, 26.3.2014 po operaci, prim. Vraný
|