Drazí přátelé,
je to měsíc od nástupu do OV-Vítkovic 11.1.2016.....
.......Už v této době podřimuji a připravuji se psychicky na operaci. Jsem naprosto klidná. Vždy se dokážu uklidnit a tudíž vím, že vše pak proběhne úplně jinak, nežli bych byla nervózní.
Ráno brzy budíček, bandáže, nějaká injekce , prášek a kapačka...ta mě úplně uspala...najednou sestry, bez vozíčku křepčíme na operaci. Tam hned dobrý den, ležím a konec nic...spím.
Vzbudila jsem se a je mi fajn...nemám nijak zvlášť velké bolesti, strojek na tlak je mi jedno, podřimuji spokojeně a jsem ráda, že už ležím na JIPU, sestry super...prostě prakticky nebe....má dlouhodobá touha po operaci je naplněna...večer už chodím, doktor mi říká, že více takových a JIP mohou zavřít, ráno už jedu v klídku na oddělení, holky rozebírají mou barvu vlasů a mám dojem , že se mnou jel Daniel, ten měl operaci v pondělí. Ale nějak jsme se nedali do řeči, ty sestřičky to obstaraly za nás
.
Jsem jako hyperaktivní dítě, sprcha, foukačka vlasů a další věci co druhý den po operaci normálně se nedělá, cítím se báječně. Doktoři potvrdili propuštění ve čtvrtek.
Najednou mi tak kolem 16 hod. začalo být jakoby nevolno...neurčitě. Ona většinou u mě po operacích přichází taková krizovka z anesteze a dalších věcí kolem. Takže jsem se rozhodla to prodýchávat a neřešit. Jenže jsem najednou dostala bolesti, že jsem myslela, že je konec, to už bylo kolem 20 večer..operovalo se stále, pan Doc. si odskočil mezi operacemi....fofrem na CT a dokonce tam vypít kontrast...nevím jak jsem to zvládla, dokonce přelést z postele do CT....no ale buch bylo to a pak už to nějak bylo tak, že jsem upadala do bezvědomí z bolestí a já nevím z čeho všeho ještě a dostala se na sál kolem půl jedné v noci....padlo tam něco o žilním katetru , vše ve mě vzbuzující hrůzu, prosila jsem aby mi to udělali v narkóze, prý že snad jo...
Vzbudila jsem se na sále strašně jsem zvracela, nějakou šmoulí vodu a úplně jsem šílela bolestí....tak mi něco vyndali z krku(žaludku), nosu, ulevilo se mi a znovu jsem usnula nebo co...pak už jsem se vzbudila na JIPU, lítali celkem kolem mě hodně....otírali ze mně šmoulí barvu, zjistila jsem že mám z břicha 4 prý drény, já bych tomu řekla potrubí....stále mám celkem hlavu vymetenou nic moc neřeším...jo řeším cévku...pořád se mi chce na malou co půl hoďky a nesmím namáhat břicho...takže šup nenáviděnou cévku...chichi nic to není a ta svoboda, nikoho nemusíš volat co chvíli, taky řeším katetr, který jak jsem zjistila, že nemám.
Pomalu mi dochází že co se probůh stalo, bylo mi tak fajn....měla jsem jít ve čtvrtek domů a najednou....v tom za mnou přišel pan docent a vše mi vysvětlil.....
POZOR, POZOR...PADLÉ PRSTÝNKOVÉ, podepsala se na tom má bývalá bandáž. Při laparoskopii, nelze poznat, zda není v místě řezu a následných svorek zatvrdlinka, nebo něco podobného....u mě prostě nedolehla svorka cca tak nějak jako hlavička špendlíku, ale spíš jako špička tak mini. Bohužel po operaci mi zůstaly v žaludku 3 díry ve všech drěny a jeden ve střevech...celkem během 4 dnů šly 3 drěny pryč a ten poslední z místa co se nehojilo, co dva dny posunutí o dva cm a zašití... a do toho zánět pohrudnice. Do dvou dnů zánět plic.
Řeší se katetr do krku. Bojím strašně moc dalších vedlejších příznaků, ale po 3 dnech , kdy jsem chátrala jsem na to přistoupila. No není to na juchů, ale dá se to vydržet. Byla jsem na JIPU cca tři týdny, sice slabá, ale celkem samostatnou mě převezli na pokoj. Večer zimnice, křeče v břiše, prý snad málo magnezia. Jenže totéž bylo druhý den ráno i odpoledne. Volání na sestry 15 minut, dalších co doktoři ...no hrůza., tak zle mi nebylo ani před druhou operací. Najednou to vzalo obrátky, ihned vyjmutí katetru a zavedení dalšího. Okamžitě se mi ulevilo....zánět z katetru, dali špičku na vyšetření, potvrzeno....
No co dál psát, do týdne jsem byla propuštěna, celkem 4 týdny ve špitále...pak si mě vzal na 4 dny k sobě můj bratr, abych se trošku zvetila v domácím prostředí, zlatoušci moji......a pak mě odvezl domů. A nyní skoro celý den polehávám...mixovala jsem si mrkev no co budu povídat na 3x...holt slaboučká jak čaj...ale doma zvládám...moje kočičky a pejsek se o mě starají. Chybí mi objetí a pohlazení zemřelého manžela...ale děti mi denně volají -starají se....
Tak a to je vše...za 4 týdny jsem zhubla 10 kg a v pase taky 10 cm...ale bez jídla 4 týdny, jak to asi může být...
Všem přeji jen zdraví...také velmi důsledné zvážení , zda jít či nejít...vím, že jsem utekla hrobníkovi a o to si budu více všeho vážit...
_________________
Peťkavdova,60let,164cm,3děti,3vnoučátka
DO r.2004 65kg
bandáž r.2006 115kg zrušení r.2012
r.2016 12.1. Doc. Holéczy Sleeve resekce 113 kgK lepšímu životu stačí občas mozek a dobrá vůle