po posledním příspěvku
katky tady přidám svůj poznatek -
bandáž mi byla v operována v roce 2006 (což bude letos 5 let) při váze
110 kg, z počátku jsem skutečně neměla vůbec, ale
vůbec žádné problémy. Byla jsem nadšená, jedla jsem málo, hubla naprosto předpisově, možné ještě o něco víc, jíst jsem mohla vše - i maso, jen rýže mi dělala problém, ale na to jsem byla upozorněna. Takže jednodušše řečeno -
co víc si přát???????????????? Po půl roce přišlo první doplnění a s ním - první kila nahoru, takže opět nasadit
tekutou stravu, aby to šlo dolů. Ano výsledek byl
84 kilo, byla jsem šťastná. Po nějaké době po nátlaku na pana doktora, že mám hlad a nestačí mi velikost porce, přišlo druhé doplnění. A.................. nevím, zda to bylo po tom doplnění, či ne, ale nastaly problémy. Něco málo víc jak
ROK po operaci. Bolesti v oblasti portu, otoky, červené boule byly na denní pořádku. Vždy 14 dní to bolelo, pak týden klid a znova a pořád dokola. K tomu jsem nemohla téměř nic sníst, pila jsem jen vodu, a to jako na počátku po operaci - jeden lok - mezera - jeden lok - mezera atd. Cokoliv jsem
"snědla" šlo v zápětí
VEN za hrozných bolestí. Kontaktovala jsem pracoviště, kde jsem byla operována (
ISCARE) a objednala se na kontrolu. Dojela jsem a ............ pan doktor nebyl a bylo mi sděleno, že takovou dobu po operaci mi musí stačit sestřička, která se mnou probere jídelníček. Poděkovala jsem a objednala se znovu, že potřebuju konzultaci s
lékařem. Bylo to poznamenáno, měla jsem si psát jídelníček a kdy mi je špatně atd. Přijela jsem na novou domluvenou kontrolu a jaké bylo mé překvapení - situace se opakovala. Prostě jsem byla dlouho po operaci a nikdo s chirurgů se tam se mnou nemínil bavit, i když jsem měla problém a má váha byla opět
100 kilo, aniž bych cokoliv jedla.
Díku tomuto foru a na doporučení jsem se objednala do
Turnova, kde se mě ujal náš jedinečný pan doktor Hrubý, který mi poprvé udělal RTG žaludku a zjistil, že bandáž je sice volná, ale spodní žaludek prostě nepracuju. Vše co sním či vypiju zůstane v horní části a ta to prostě vypudí. Bandáž zapříčinila to, že ten žaludek si odvykl pracovat a začal se chovat tak, jak se choval. Byla jsem vyhladovělá, a proto si moje tělo začalo ukládat absolutně všechno, tudíž i tu trošku vody, co jsem do sebe občas dostala. Takže jsme se dohodli na band
ven a udělání
tubulizace. Při operaci bylo navíc zjištěno, že mi hadička od portu přirostla k játrům, proto ty občasné nevysvětlitelné bolesti při prudčím pohybu. Prostě za ně zatahala.
Po
reoperaci, od které již zanedlouho uplynou 3 roky se cítím skvěle, odpadly bolesti po portu, můžu jíst opravdu všechno (no dobře - nemůžu červenou řepu
), zhubla jsem tolik kilo, kolik jsem si ani v nejodvážnějším snu nedokázala představit a je mi dobře. Proto, když se někdo bezhlavě žene do
bandáže jen proto, že ji bude mít dřív než jinou operaci, tak musím reagovat.
Vím, že tento můj příběh spousta lidí tady už zná, byl ve starém foru v Kavárně, ale myslím, že i pro
nováčky bude tato moje zkušenost ponaučením.
Pokud začnou problémy s bandem na nic nečekat a jít a otravovat lékaře tak dlouho, až se začne starat a něco dělat.A ještě se tady někdo - myslím
Romča K. - ptal na nevýhody tubulizace - tak jedna by tady byla
- doživotně budu brát léky s omeprazolem - je to u malého počtu lidí, někdo je může vysadit měsíc po operaci, někdo do půl roku a pár lidem zůstane doživotně, což je můj případ, ale jeden prášeček ráno na lačno nikoho nezabije, ne?