Ahojky vespolek.
Protože moje okolí(kromě manžela a synů) neví o tom, že jsem podstoupila tubulizaci, musím se vypovídat aspoň tady. Tedy pro ty, kteří mají zájem o mou maličkost...tedy spíše velikost...chichi. Bojuji! Dnes pátý den po operaci. Žiju o vodě a(tak ráda bych napsala o chlebě, ale smůla o:)) o ředěných jogurtech, kávě, bujónu a dnes jsem se rozšoupla. Uvařila jsem něco zeleniny, vhodila pár rajčat, přidala cosi česneku a pak to rozmixovala na kojeneckou výživu. Škoda, že jsem si neschovala po dětech flašky

)) Protože mám po paradentóze státní zuby, zrovna dnes jsem manželovi říkala, že bych si je mohla na dva měsíce schovat, abych si je zbytečně neošoupávala, když je teď nepotřebuji

Ale není to taková hrůza, docela to chutná. Jen zatím nemám ještě zažité časy krmení, tak si musím chystat budíka...Nojo...ona ta léta, kdy jsem měla ve stravování bordel, se někde musela projevit.
Beru to tak, jako že jsem se 29.3. 2012 znovu narodila a je jen na mně, jak s tím darem naložím.
Zatím se hojím, takže jsem "shodila" jen ty 3/4 žaludku, co mi vzali

)), ale beru to pozitivně, nemám bolesti a cítím se docela dobře. Vloni jsem byla na operaci hemorhoidů a můžu všechny ubezpečit, že jsem manžela prosila, pokud mě miluje, aby mě zabil. Proti tomu byla ta tubulizace procházka růžovou zahradou.
Takže to by bylo zatím pro dnešek vše, zase napíšu, až bude o čem. Zdravím všechny, kteří už sundali ta kila(koukala jsem dnes na fotky a jen tiše záviděla) a také ty, kteří mají operaci před sebou, že se není čeho obávat. Krásný den přeje Čarodějka
