Dobrý dopoledne, tak já sem si jen tak odskočil od plotny

a vidím, že je tu diskuze o druhé šanci. K tomu řeknu toto ze své praxe podřízený versus nadřízený a chování jeden vůči druhému, asi toto: první šance je jednoduchá a záleží to jen na jedinci samotném jak se ji zhostí, a dokonce nezáleží na věku, ale záleží na asertivitě a vstřícnosti, jak ji využít pro své dobro a poznání. Pokud selže nastává druhá šance, a pokud ji dostane, ta je nejtěžší. Jedinec, který selhal, musí dokázat, že je platným členem určitého společenství, že si zaslouží důvěru a sounáležitost s tímto společenstvím. Platí to všeobecně, ve sportu, ve firmě, i na fóru. Přijít a myslet, že jsem král a divat se na lidi zvrchu a nepřijmout nesouhlasné názory není dospělé a ani produktivní. Člověk by měl mít i trochu pokory. Já ve své praxi, mám pod sebou cca 70 lidí, dávám druhé šance dost často, ale pokud jedinec neuspěje, opouší pracovní poměr. Druhá šance je o malých krůčkách, a né o tom "Pardon, promiň te" a jde se dál. Ztracená důvěra v druhé šanci se získává pomalu a dlouho, narozdíl od první šance, kdy po přihlášení jsme každý tzv.Tabula rasa tj, čistý stůl. To jen mé filozofické memento k procházejícímu tématu zde.
Sem se nějak rozepsal, ale doufám, že sem tím nikoho nepobouřil. Ono člověk je na světě jen jednou, a problémy má každý, doma, v práci, zdravotní, sám se sebou, ale je jen a jen na něm, jak si s tím poradí. Ale tím, že vinu a osobní nevyrovnanost svádí na druhé je proti němu samotnému. Toť vše
Michal