Milí před i po opce!
Dnes jsem po tubu 5 týdnů. Ihned jsem měla dole šest kilo a ty mám stále. Nic se nehýbe. Ale zatím to nehrotím. Jím už téměř všechno. Když mi řekla Danuš/byli jsme v Porubě v jeden den/ po třech týdnech, že už jí i maso, ale dýl kouše - hned jsem to zkusila taky. Tyčový mixer šel zpátky do skříně a už nic nemixuju. Ty mrkvové nápoje miluju taky, já je kupuju v Tescu - je to skleněná láhev 750ml - nejvíc mi jede mrkev+banán+jabko. Ale je dost hustý a sladký, tak si to ředím vodou. Vyzkouším i s mlékem-to by mne nenapadlo. Hlad mám imrvere jako před opkou, takže jím co dvě hodiny - jen s tím rozdílem, že teď mi na zasycení stačí 1/4 krajíčku chleba nebo rohlíku se sýrem nebo plátečkem šunky. Jogurt, ochucený tvaroh či pudink už mám v oku - jsou to asi tři plné polévkové lžíce, dám si to do mističky a pomalu ujídám malinkou lžičkou. I oběd oproti miláčkově porci vypadá jak pro dítě v jeslích - lžíce rýže nebo půl brambůrku nebo šest hranolků a dvě lžíce omáčky nebo "kusisko masa"=3x5 cm. Milovala jsem bohatou zeleninovou oblohu-ale teď k tomu všemu zvládnu tak polovičku cherry rajčátka. Hlavně okamžitě musím reagovat, když letiště řekne, že nepříjímá. Pak odložím i sebemenší sousto, jinak riskuju, že ten poslední malý kousek čehokoliv promění můj žaludek v bolestivý železobetonový balvan a vyřadí mne na půl hodinu z provozu....to si pak celou tu půlhoďku nadávám, jaká jsem kráva...a jestli mi to sousto stálo za to

Tu největší jizvu jsem taky měla zpočátku nateklou, jemně jsem si ji hladila a taky mne dovnitř táhly ty stehy, ale ty už se rozpustily a už je mi fajn. Nejvíc mne trápí pití/spíš nepití, protože po jídle půl hodinu nemám pít...pak na to zapomenu a pak už mám zase hlad....a s bídou vypiju litr denně - snad si neodrovnám ledviny, které vodu potřebují. Na bříšku jsem spala okamžitě po návratu z nemocnice-to mi tam strašně chybělo. Někdy usínám na pravém boku, to se schoulím do klubíčka a tím nic netáhne a nebolí. Bolí mě to někdy při chůzi, miláček mne ihned po návratu začal vytahovat na půlhodinové procházky-ale to je dálkový pochod, pak většinou odpadnu do peří a musím odpočívat. A škručení v břiše - mám a příšerné, to jsem nezažila, nikdy jsem nebyla takový břichomluvec jako teď, to si připadám, že tam mám zašité nějaké zvíře - dle toho, co se z mého bříška ozývá